Dieta a pes? Ano.

A kdy? Tehdy, když i pouhým okem vidíme, že pes ztratil pas :).
Takto bychom mohli velmi ve zkratce specifikovat, kdy nasadit „dietní opatření“.

Každý má pro figuru a „tloušťku“ psa jiné parametry. Co pro někoho bude pes v super kondici, pro druhého může být pes na hraně týrání hladem. Ovšem mučení jídlem je opačný extrém. U krátkosrstých psů lze výkyvy váhy identifikovat rychleji a snáze. U dlouhosrstých můžeme být občas překvapeni až po delší době a náprava může trvat o trochu déle.




Jak se to stane, že nám pejsek přibral? Proč se dietní režim nevyhýbá ani psům?

Má oblíbená věta - důvodů může být několik. 

1) Máme rádi jídlo a tak máme pocit, že když jíme my, měl by si dopřát i náš pejsek. A tak mu přilepšujeme stejně nezdravě jako sobě. Jídla mezi jídly, vyšší příjem než výdej, špatná skladba surovin.

2) V zimě mu prostě dopřeju, aby nestrádal… Ano, před zimou je fajn, zejména venkovní psy, nakrmit více, aby měli z čeho brát energii a udržovat správnou tělní teplotu. I psi, kteří s námi žijí v bytech nebo domech a „zakulacovat“ se nemusí, instinktivně nějaké to deko (kilo) naberou.

3) Hormonální výkyvy u hárajících fen, falešky, případná březost a dostávání se zpět do kondice je další krásná ukázka změny váhy u psů, tedy fen. Samci ale nezůstávají pozadu, v době hárání fen jíst zapomínají a hubnou. 


Jak s dietou začít?


Už v minulém článku jsme se podívali na to, jak upravit krmnou dávku.
Dnes se zamyslíme, jak správně začátek diety nastavit.
Důležité je, aby pravidla, která si nastavíte, dodržovalo celé okolí. Tedy celá rodina, babičky i tetičky, příležitostní hlídači a potenciální rozmazlovači :).
- Spočítejte si krmnou dávku a tu striktně dodržujte. Pokud se psem cvičíte, místo kaloricky vydatných pamlsků použijte raději část masa, které je součástí krmné dávky.
- Zařaďte pohyb, nebo více pohybu, pokud je na něj pejsek zvyklý. Pokud to jeho zdravotní stav dovoluje, zkuste jiné aktivity, než na které je zvyklý.
- Mějte trpělivost, znáte to sami od sebe :). Výsledky nepřicházejí hned, ale pokud dodržíte základní pravidla, která jste nastavili, měl by se výsledek dostavit.

Co dělat když má váš pes stravovací omezení?

Samozřejmě bezpečnost je na prvním místě. Pokud mám pejska starého, nemocného, s jakýmkoliv dietním omezením, přizpůsobíme hubnutí těmto parametrům. Vše půjde pomaleji, ale půjde. Důležité je si uvědomit, že pokud je pejsek nemocný, zvýšená váha mu na zdraví nepřidá. Proto bychom ani v těchto případech neměli nad jeho figurou mávnout rukou. Ideální je v takových případech vše konzultovat s veterinárním lékařem.

Jaké krmivo je při dietním režimu nejlepší?

Ideální jsou lehce stravitelné suroviny. Mnohdy se uvádí vařená rýže a stejně tak tepelně upravené kuře. Zde se však jedná spíše o dietu pro zklidnění zažívání. Pro obvyklou dietu v rámci snížení váhy volíme bílé ryby, lehkou drůbež a ideálně vynecháme sacharidové přílohy.

U sportovně vedených psů z praxe volíme maso s vyšším obsahem tuhu. Pes pro svou práci tuky potřebuje a výborně s nimi umí pracovat.

Jaká dietní omezení jsou nejčastější?


Z naší zkušenosti jsou to omezení vztahující se ke konkrétním orgánům. Jaterní, ledvinová, slinivková dieta.... těmito se budeme zabývat v dalších článcích.




Naši milí BARFaři,

rozhodli jsme se sebe i Vás obohatit o nové poznatky. A protože je jaro (zrovna teď, když článek píšeme, opravdu jaro je :) ), vzali jsme si na mušku, tedy lépe řečeno, do psí misky KACHNU. Proč zrovna ji? Protože je jaro. Kuřátky, kachňátky a jehňátky se nám to tady hemží.

Čím je kachna výjimečná a proč je pro naše psy dobrá?
Kromě toho, že mnohým z nás také chutná, je chutná i pro naše psy. Chuť masa, ať v gastronomii, tak v krmení šelem, je zvýrazněna tukem. Ten je nositelem chuti. A kachna tuk obsahuje. Je to jeji velká devíza.

Navíc je to jedno z těch druhů masa, které obsahují ideální kombinaci bílkoviny a tuku.
Jeho další vyhodou je, že nebývá častým alergenem.

Všeobecně je maso drůbeže velmi kvalitní svým aminokyselinovým složením (aminokyseliny jsou stavebním kamenem bílkovin) a výhodou je i vysoká stravitelnost a tím i využitelnost živin. V podstatě můžeme říci, že maso drůbeže je pro psovitou šelmu velikosti průměrného psa maximálně přirozenou stravou a využije z něho vše. Kachní maso ve srovnání s masem kuřat obsahuje méně bílkovin a více tuku. Ve srovnání s kuřetem obsahuje kachna 3x více železa a 2x více vitamínu B1 a B2. Výkrm kachen je o něco delší než výkrm kuřat, ale i tak je výrazně kratší než výkrm velkých hospodářských zvířat, kde je pak logicky větší zatížení jater nahromaděnými látkami metabolismu. Můžeme tedy říci, že kachní maso je zdravé a velmi vhodné ke krmení, ale je nutné brát v potaz vyšší obsah tuku. Ten psi ale opravdu potřebují. Musíme tedy upravit pohyb psa.

Oproti chudšímu kuřecímu masu obsahuje maso kachen dostatek vitamínů a minerálů - zajímají nás vitamíny skupiny B, vitamín C a v játrech především vitamíny E a A, ale také cholin (důležitý pro nervový systém) a dále minerály (draslík, fosfor, hořčík, zinek, kobalt, vápník, mangan, měď a železo).


Co bychom o kachně měli vědet?

Kachna divoká dala základ naší Kachně domácí.
Kachně divoké se také říkalo kachna březňačka. Je to odolný pták z čeledi kachnovitých a je velmi přizpůsobivá okolním podmínkám.


KACHNA DIVOKÁ

Žije v celé evropě (a nejen v ní). Obývá nižší polohy, jejím biotopem jsou vodní toky (řeky, potoky) a nádrže (jezera, rybníky a jiné vodní nádrže), jejich břehy s pobřežní vegetací, mokřady, ostrovy, ústí a delty řek. Vyhýbá se prudkým tokům. Žije také v městském prostředí, kterému se dokázala výborně přizpůsobit (synantropie). Osídluje i mořská pobřeží, ale ve slané vodě neloví.

Kachna divoká je ze všech druhů kachen pravidelně hnízdících v Česku největší. Dorůstá délky 50–60 cm, rozpětí křídel činí 81–95 cm a hmotnost se pohybuje mezi 690 a 1300 g.

Kachna divoká se vyznačuje výrazným pohlavním dimorfismem.

O něco menší samička (kachna) není zbarvena tak pestře jako sameček (kačer). Má hnědé skvrnité ochranné zbarvení.

Kačer ve svatebním šatu (tzn. v době rozmnožování) má kovově zelenou hlavu, bílý proužek kolem krku a kaštanově hnědou hruď, tělo světle šedé a střední ocasní pera černá, srpovitě stočená. Zrcátko je fialově zelenolesklé (příp. kovově modré), bíle lemované.
Letní čili prostý šat kačerů se podobá šatu kachen, je však poněkud tmavší (vrch hlavy) a zrcátko je živěji vybarvené.

Tehdy je nejlepším rozpoznávacím znakem zbarvení zobáku: samci mají zobák tmavě žlutý, samice hnědý až oranžový (někdy až hnědočerný).

Mláďata jsou v prachovém šatě hnědá nebo olivově hnědá se žlutými skvrnami a černým proužkem přes oko.


Jak žije taková kachna?

Ta divoká se o sebe musí postarat sama. Kachna a kačer se spárují v rámci namlouvacím procesu - toku. Uzavírají "partnerský vztah", který jim vydrží až do jarního páření. Hnízdo dobře ukrývají na břehu vodních ploch. Místo ke stavbě hnízda vybírá kačer, kachna hnízdo staví a vystýlá je stébly a prachovým peřím. Hnízdění začíná v polovině dubna až v polovině května. Kachna snáší denně jedno vejce a sedí až na úplné snůšce (9–13 bělavých až zelenožlutých nebo modrozelených vajec), a to 23–29 dní. Vajíčka jsou poměrně velká (výška 48–63 mm, šířka 35–45 mm), je jich hodně. Káčata se líhnou dokonale vyvinutá; zásoby žloutku jim vydrží tři dny a poté se krmí sama. 

Mláďata jsou nidifugní (opouštějí hnízdo krátce po narození) a prekociální (nekrmivá). Z hnízda na vodu je vyvádí kachna. Z hnízda umístěného ve výšce kachňata vyskakují a následují matku na vodu.

Mláďata dobře běhají, plavou a potápějí se. Ve stáří 20 dnů začíná růst káčatům obrysové peří a po 50 dnech jsou zcela opeřená a začínají létat. Pohlavní dospělosti dosahují v následujícím roce.

Doba dožití ve volné přírodě je uváděna 6,6 roku.

Co je faaaaaak zajímavé na kachňátkách?

Zajímavým jevem popsaným mj. právě u kachny je rané rychle probíhající učení, tzv. vtištění čili imprinting – čerstvě vylíhnutá kachňata si vytvoří emoční vazbu k nejbližšímu sociálnímu objektu, tedy v přírodě k matce-kachně. Pokud však matku nahradí jiný objekt (slepice, pes, člověk), i neživý (pohybující se atrapa), vznikne emocionální pouto k náhradnímu objektu a přetrvá do dospělosti. Kachňata vyhledávají a následují náhradní „matku“.

Čím se kachna živí?

Kachna divoká je všežravec a potravu hledá jak ve vodě, tak na souši. V potravě převládá složka rostlinná (91 %), ale v létě a na podzim se zvyšuje podíl živočišné složky. V rostlinné potravě převažují vodní a pobřežní rostliny, kachny požírají i kořínky, plody a semena včetně obilnin. K živočišné potravě patří především bezobratlí – měkkýši, hmyz a jeho larvy, korýši, kroužkovci (pijavice, nitěnky, žížaly) aj. Z obratlovců jsou to žáby a pulci, malé ryby, plazi, drobní savci včetně myší a hrabošů a někdy zbytky mršin. V zimě kachny s oblibou sbírají žaludy a ozobávají brambory a řepu. Při pozření příliš velkého sousta (např. kaštanu) může kachna uhynout.

...a ještě pár zajímavostí:

- Kachna divoká přezimuje na nezamrzajících vodních plochách. Většina populací kachny divoké migruje na zimoviště.
- Druh je ohrožen degradací mokřadních stanovišť, jejich úbytkem (odvodňování, zasypávání, vysychání) a znečištěním (např. ropou, pesticidy), těžbou rašeliny, snižováním pastvy a nesečením luk, pálením a sečením rákosin. 
- Kromě člověka loví kachnu divokou (případně požírá její vejce nebo loví kachňata) liška, mýval severní, norek evropský, norek americký, tchoř tmavý, kuna skalní, kuna rybářská, lasice, vydry a další lasicovití.
- Z ptáků loví kachny draví ptáci, někteří krkavcovití, volavka velká, volavka popelavá, racek stříbřitý, z ryb například sumec velký a štika obecná

KACHNA DOMÁCÍ

Stále ještě máme vesnické kachny a ty se mají přeci jen o trochu lépe, než ty z velkochovu, i když jejich život směřuje ke stejnému konci.
Nicméně, ať ty z farem, nebo na našich dvorcích jsou stejné Kachny domácí.

Zdroj: Kachna divoká,

Každé roční období má to své. A co si budeme nalhávat, jaro hraje prim. Těší se na něj všichni. Lidé i zvířata.
Příroda se probouzí, mláďata se rodí. Slunce přináší naději, vlévá energii do žil.


My se společně zamyslíme, čím je z hlediska potravy důležitý přechod ze zimy do jara?

Jak my idé, tak i zvířata si přes zimu nějaké to kilečko navíc uložíme. Můžeme se tomu bránit, ale matka příroda to tak prostě zařídila a udělala to moudře. Tukové zásoby nás nenechají v zimě tolik mrznout a navíc máme z čeho čerpat energii. Jeden by si myslel, že na zimu se zakulatí jen psi žijící venku, v kotci, na zahradě... ale ani psi bytoví neuniknou.

Pokud to s přibíráním přes zimu nepřeženeme, bude nám na jaře stačit ke změně zpět relativně málo. Fyzickou aktivitu navýšíme automaticky, sluníčko nás vytáhne ven a po pár kilech květen už ani nevzdechne. Metabolismus se zrychlí a budeme zase hezky spalovat.

Pomoci restartu těla našeho pejska můžeme samozřejmě i stravou.


Co v jídelníčku změnit? Co ubrat a co přidat?

Pokud budete primárně řešit hubnutí psa, upravte hlavně krmnou dávku. Pamatujete si, jak ji vypočítat? Pro osvěžení paměti uvedeme konkrétní příklad.

Váš šampion před Vánoci vážil krásných 25 kg. Světe div se, je tu konec března a ona ručička na váze ukazuje 28 kg. Alík se z toho určitě nehroutí, ale termín výstavy buší na dvěře. Při 25 kg váhy psa a krmné dávce 2-3% dostával ALík denně 500 - 750 g BARFu na den. Přes zimu jste mu dopřáli a denní dávka se vyšplhala klidně na 800 - 900 g. I to stačí na zvýšení váhy.

A jak teď upravit dávku? Chceme-li Alíčka dostat do formy, zpět na jeho 25 kg, nejjednodušší je dávku opět stáhnout na původních 500 - 700 g, podle toho, jak to máte vyzkoušeno. Pokud na to hubnutí nespěcháte, budete dávku snižovat postupně, pomalu. Pokud už jste jednou nohou ve výstavním kruhu, dávku snižte trochu rychleji a přidejte na pohybu :). Potřebujete mít pejska nejen štíhlého, ale i hezky nasvaleného.

NÁŠ TIP:
AŽ BUDETE SNIŽOVAT DÁVKU, NENECHTE SE OD SVÉHO PARŤÁKA UKECAT :D.

Kromě množství se zamyslíme také nad složením stravy.
Nejčastější argument zákazníků, když chtějí upravit jídeníčky při hubnutí je, abychom jim nedávali tučná masa.
Nejčastěji pejsky umíme zhubnout na kvalitní bílkovině s dostatečným množstvím tuků a omezeným příjmem sacharidů. Tuků se tedy nebojte.
Kouzlo je opět v propojení stravy a pohybu.


Proč se hodí na jaro kachna?

Protože je to jedno z těch mas, které obsahují ideální kombinaci bílkoviny a tuku. Navíc nebývá častým alergenem.

Všeobecně je maso drůbeže velmi kvalitní svým aminokyselinovým složením (aminokyseliny jsou stavebním kamenem bílkovin) a výhodou je i vysoká stravitelnost a tím i využitelnost živin. V podstatě můžeme říci, že maso drůbeže je pro psovitou šelmu velikosti průměrného psa maximálně přirozenou stravou a využije z něho vše. Kachní maso ve srovnání s masem kuřat obsahuje méně bílkovin a více tuku. Ve srovnání s kuřetem obsahuje kachna 3x více železa a 2x více vitamínu B1 a B2. Výkrm kachen je o něco delší než výkrm kuřat, ale i tak je výrazně kratší než výkrm velkých hospodářských zvířat, kde je pak logicky větší zatížení jater nahromaděnými látkami metabolismu. Můžeme tedy říci, že kachní maso je zdravé a velmi vhodné ke krmení, ale je nutné brát v potaz vyšší obsah tuku. Ten psi ale opravdu potřebují. Musíme tedy upravit pohyb psa.

Oproti chudšímu kuřecímu masu obsahuje maso kachen dostatek vitamínů a minerálů - zajímají nás vitamíny skupiny B, vitamín C a v játrech především vitamíny E a A, ale také cholin (důležitý pro nervový systém) a dále minerály (draslík, fosfor, hořčík, zinek, kobalt, vápník, mangan, měď a železo).


Jakou mňamku vykouzlit pro Vašeho čtyřnohého parťáka na Velikonoce?

Svému parťákovi mužete dopřát jakékoliv maso z našeho e-shopu. Na jaře, v období Velikonoc, se nebojte zpestřit svému miláčkovi jídelníček i takovými lahůdkami jako je HUSA, JEHNĚ, SOB a nebo LOS.

Kromě toho máme speciální VELIKONOČNÍ SEKCI, ale pozor, dostupná bude jen do konce dubna 2025.


Uvedená fakta platí pro zdravého psa, ve středním věku, bez zdravotních potíží.
Pokud máte pejska jiné věkové kategorie, se zdravotním problémem, alergií, čímkoliv specifickým, neváhejte se na nás obrátit na e-mailové adrese jidenicky@barf.cz. Pomůžeme s jídelníčkem složeným z našich produktů a konzultujeme zdraví Vašeho pejska s veterinářem.

Naši milí čtenáři a zákazníci :),

je to už pár hezkých let a článků, které pro Vás tvoříme.

A tak by nás zajímalo, jestli je čtete a jak moc Vás zajímají....

A proto si tady uděláme malý test.

První z Vás, kdo napíše na náš e-mail info@barf.cz heslo: Chci mít článek - vyhraje od nás naši Velikonoční novinku, pečeného Velikonočního zajíčka :).

EDIT: 24. 3. 2025 - máme vítěze :D, ten se trefil do mé dovolené, takže příští týden máte článek zde :)





A hned po tom náš článek zveřejníme :).

Vaši autoři
BARF.cz

Chodíte rádi do práce?
Pokud ano, jste Ti šťastnější :). Tedy pokud do práce chodit nemusíte, jste možná Ti nejšťastnější :D.
Pro každého z nás je odměnou za práci něco jiného. Výplata, pocit z dobře odvedené práce, pochvala a uznání kolegů, nadřízeného, přátel… Ale všechny nás spojuje fakt, že máme nějaký důvod do práce chodit.



A co naši parťáci? Proč pro nás „pracují“ oni? Co je odměnou pro ně? Naše pochvala? Pozornost? Nebo bez pamlsku „nezvednou zadek“? :)


I oni jsou každý jiný…

Tento článek je tak trochu zamyšlením a rekapitulací osobních zkušeností se psy. Mým životem mne jich provázelo několik. Každý byl jiný, každý byl individualita. Rozdělila bych je na 2 hlavní proudy. Psi pro život a psi pro sport.

Ta první parta psů byli úplně jiní. Žili se mnou každý den, jezdili na výlety, chodili se mnou do práce, mezi mé přátele... neměli žádný zvláštní výcvik a přesto poslouchali a fungovali. Bez pamlsků, bez odměn. Prostě "jen tak". Jen pro ten společný život.

A jak šel čas, já přičichla ke psím sportům, začala závodit. Přišla firma. Čas se zrychlil. Objevila jsem kouzlo různých druhů výcviku. Bavilo mne je zkoušet, vzdělávat se. Pozitivka, NePoPo, klikr, ... nové obzory, nová energie závodních psů. Mnoho pamlsků, mnoho motivace. Psi pracující radostně, ale zároveň už trochu "něco za něco".

A proto to zamyšlení, jak vlastně naši psi pamlsky vnímají. Obě etapy mi daly něco. Stojím na křižovatce toho zvážit, která cesta je pro mne ta pravá.

Každopádně, pamlsky z života mých psů určitě nevymizí. A tak stojí za to zamyslet se nad tím, jaké možnosti tu jsou.

1. Proč tedy dávat pamlsky?
Mohou zvýšit zájem psa o nás, o společné cvičení. Fungují jako motivace a odměna. V případě, že se psem děláte hlavolamy, fungují i jako zaměstnávač hlavy a velký motivátor. Někdy mohou psa uklidňovat.

2) Je mezi pamlsky rozdíl?
Ano, určitě ano. Jako ve všem na trhu, mohou se lišit především kvalitou.
Obsahem masa a jiných přidaných surovin. To je důležité, pokud máte psa alergika.
Velikostí a strukturou - budeme volit podle plemene a i věku psa.
Pamlsky můžete koupit, nebo si i vyrobit. Pro některého psa jsou pamlskem například zelenina, sýr.
Vyhněte se pokud možno pamlskům s přidaným cukrem, solí a konzervanty. Na trhu je velké množství pamlsků kvaitních.

3) Jde tedy vychovávat psa i bez pamlsků?
Myslím, že lze. Je totiž rozdíl mezi výchovou a výcvikem. Záleží na samotném psovi, co vše bez pamlsků bude ochotný dělat. Vychovat ho lze samotným soužitím s námi a trpělivým vysvětlováním. Být psovi parťákem, být pro něj v běžném životě oporou. Možná nebude skládat zkoušky, ale šťastným životním partnerem být může.

4) Pokud chci dávat pamlsky, jak často?
Když se rozhodnete jít cestou pamlsků a cvičit s nimi, je důležité vědět jak často a kdy :). Malé štěně a psa ve výcviku můžete pamlsky motivovat častěji. Když učíte nový cvik, také budete odměňovat více a až pes cvik umí, pamlsky postupně odbouráte. V pokročilejším výcviku odměňujete střídavě, pes tedy nikdy neví, kdy odměna přijde. Citlivě volte, kdy ano a kdy ne, jsou pejsci, kteří bez odměny ztrácí motovaci i vlastní jistotu. 

Zvláštní kategorií jsou psi, kteří svou krmnou denní dávku dostanou během výcviku. V tom případě jako pamlsky slouží buď maso (BARF) a nebo granule, které by pes dostal standardně do misky.

5) Jak psi na pamlsky reagují?
Zmiňovat znova individuaitu každého psa už nemusíme. Tedy jen pozor na prsty u těch, kteří Vaše pamlsky ocení na 150% :D.

Patricie Malysová © 2025

Rýmička? Smrtelná nemoc?
Tak ji s určitou dávkou nadsázky a humoru hodnotíme, pokud jí onemocní muž :).
Co když ale propukne u našich 4nohých mazíčků? To už nám tolik do smíchu není.

Pojďmě se ve zkratce podívat na základní otázky, které nás ve vztahu k psímu nachlazení mohou napadnout.

1. Je nachlazení jen lidská záležitost nebo se opravdu týká i našich čtyřnohých mazlíčků?
Ano, pes prochladnout opravdu může. V zimních měsících, u psů zvyklých na teplo rodinného krbu (nebo radiátoru), může nachlazení způsobit nenadálá a častá změna teplot při venčení. Pokud do toho vydatně sněží nebo prší, mokrá a studená srst prochlazení ještě urychlí. Pokud se k tomu všemu přidá oslabená imunita, na nemoc je zaděláno.

2. Jak poznáme, že je pes nachlazený? Jak jej léčit? Můžeme se nakazit vzájemně?
Vypadáme sice "malinko" jinak, než naši 4nozí miláčci, příznaky nachlazení jsou u nás ale velmi podobné. Teplota, rýma, kašel, kýchání i výtok z očí. I léčba probíhá podobně. Teplo, dostatečná hydratace, odpočinek a omezení fyzické aktivity. Léky psovi nepodáváme sami bez uvážení a znalosti diagnózy. Ideální je navštívit veterinárního lékaře a nechat pejska vyšetřit. Nikdy totiž nevíme, zda se jedná jen o "banální" nachlazení, nebo například onemocnění srdce, které se také projevuje kašlem. Pokud má náš pes nakažlivou chorobu, budeme ohleduplní a zamezíme styku s ostatními pejsky. Přesně takto totiž i Váš pejsek ke svému onemocnění mohl přijít.

A jak je to s přenosem vzájemně? Psincový kašel je názorná ukázka toho, co si dokážou pejsci spolehlivě předat vzájemně. Patří tedy mezi choroby infekční. Stejně tak viry chřipkové, těmi dokonce můžeme my páníčci nakazit své psy. Covid a rýma naštěstí mezidruhově přenášeny nejsou.

3. Jak preventivně předcházet psí rýmě a kašli?
Stejně jako u nás lidí, prevence má své opodstatnění. Vitamín C a dostatek dalších vitamínů je základ, který můžeme pejskovi poskytnout. Zároveň právě v zimních měsících dbáme, obzvláště u štěňat, pejsků starších, nemocných nebo s oslabenou imunitou, na zmírnění teplotních šoků.

4. Lze stravou podpořit psí imunitu?
Jednoznačně lze. Jak? Pokud je pes krmen kvalitně, jeho tělo a orgány jsou v dobré kondici a nejsou zbytečně zatěžovány "balastem", imunita má pak prostor vypořádat se s "narušiteli".

Co je to vlastně imunita?



Jako ve všech vědních oborech, i v oblasti zdraví se informace přepisují. Výzkumy se zrychlují, pohledů na věc je mnoho. Proto je těžké na otázky týkající se zdraví, i toho psího, odpovědět jednoznačně. Obecně je ale definována imunita jako schopnost organismu bránit se proti patogenům pocházejícím jak z vnějšího, tak z vnitřního prostředí organismu (virus, bakterie, nádorová buňka). Imunita spouští imunitní odpověď organismu vůči patogenům a v určité míře jí disponují všechny organismy. Základní imunitou disponují rostliny, živočichové ji mají rozvinutější a řídí ji imunitní systém.




Imunita má 3 obranné linie.

1) Vnější obranná linie - kůže a sliznice.

2) Vnitřní obranná linie - ta je spuštěna chemickými signály - zde fungují leukocyty a proteiny - snaží se zastavit „útočníky“, kteří pronikli vnější obranou. 

3) Adaptivní obranná linie - spouští se zároveň s druhou - reaguje na mikroorganismy, nadbytečné buňky těla, toxiny a další cizí molekuly - lymfocyty a protilátky.


Jak funguje imunitní systém u psů?

Velmi podobně jako u nás lidí. Ohrožují jej podobné patogeny a situace jako nás. Nekvalitní potrava, nedostatek potřebných látek, poranění, stres, to vše může způsobit obrannou reakci organismu. 





Jak podpořit psí imunitu?



To je to, co nás samozřejmě zajímá nejvíce.



Ideální je budovat imunitu psa již od štěněte. Mnohé je tedy v rukou chovatele, který se řádně stará o kondici feny - matky. Ta imunitu částečně předává štěňátkům již v bříšku. 



Stejně jako u lidí se ukazuje, že stres je jeden z hlavních faktorů, které mohou naše těla „rozbít“. Je jasné, že i pes bude vždy vystaven určitému množství stresu. Pokud možno, dopřejte mu ten „zdravý“, což je hra o kořist, nadšení z práce, ze soužití s námi a jinými 4nohými parťáky. Zkusme je ale ušetřit toho škodlivého. Tedy vzájemného nepochopení. Buďme pro naše psy čitelní, důslední a nenechávejme je v nejistotě. 



Pohyb je to, co pomáhá všem. Psům je pohyb více než přirozený. Ne nadarmo se říká - unavený pes, spokojený pes. Pravidelný pohyb přímo úměrný věku, plemeni a stavu psa je jeden z nejlepších „léků“. Přetažení psa, obzvláště dlouhodobé, je opět útok na jeho imunitní systém.



Strava je grunt. Opět se budeme odkazovat na podobnost nejen s lidmi, ale i spoustou dalších živočichů. Střeva a stav jejich mikrobiomu tvoří podstatnou část schopnosti psa zůstat zdravý. Proto prosím dbejme nejen na složení, ale i kvalitu potravy. Do psích bříšek rozhodně nepatří potraviny prošlé, s plísněmi a dalšími patogeny. Organismus psa tak svou energii nemusí zbytečně využívat na vyrovnání se s těmito podněty.
Takže je důležité dávat stravu kvalitní, vyváženou, s ohledem na potřeby psího organismu.



Očkování dle schématu a zvyklostí dané země jsou také samozřejmost. Slouží jako prevence setkání psa s některými druhy viru.







Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Imunita_(biologie)



Dnešní článek nebude poučný. Dnešní bude pocitový. O tom, co máme rádi a co právě prožíváme. Bude tak trochu osobní. 



Měli jsme těžký rok. Ne v podnikatelské nebo osobní rovině. Náš rok byl těžký v tom lidsko-psím „sou“žití.



Na začátku roku 2024 jsem měla tak trochu pocit, že jsem unavená minuloroční závodní sezonou a těmi 18 závody, které jsem se svými 2mi závoďáky absolvovala. K tomu spousta tréninků s nimi, s třetím pejskem, který se věnuje sportovní kynologii a trekkingu a v neposlední řadě programem pro 13 letou „vysloužilou“ sportovní matku těchto tří sporťáků.



A tak mi běhala hlavou neustále myšlenka, zda si letos nedat pauzu a na závody se tak trochu „vykašlat“. Nebo je aspoň omezit. Unavená cestováním, výdaji, lidmi…každý z nás to asi zná a každý si s tou myšlenkou pohrává. A vysílá. Vysílá přání a myšlenky do Vesmíru. Aniž by si uvědomil, že Vesmír to zařídí. A mnohdy jinak, než bychom to dokázali vymyslet a v těch nejdivočejších scénářích napsat. 



Já bych letos asi vyhrála Oscara za nejlepší a nejhorší scénář v jednom. V květnu, na jednom z prvních závodů, si má fenka při rozběhu na skok vysoký na stěnu (Wall Climbing) utrhla kolenní vazy a sezóna pro ni okamžitě skončila. Podstoupila operaci (naštěstí v rekordním termínu) a nastalo dlouhé období klidu a rekonvalescence. A to jsem si myslela, že bylo to nejhorší, co mne potkalo.



Ne tak se na to tvářil Vesmír. V červnu, den po návratu z dovolené jsem zjistila, že druhý můj závodní pes způsobil zranění takového rozsahu a razance, která pro mne nebyla slučitelná s jeho dalším fungováním a musela jsem udělat nejtěžší rozhodnutí svého života. Po jeho odchodu jsem se rozhodla udělat pitvu. Vnitřní hlas mne k tomu vedl. Výsledek byl šokující. Pes, vyšetřený od A-Z, sportovně vedený, úspěšný, se zlepšující se tendencí ve všech směrech, měl nádor nadledvin a hydrocefalus mozku. Onemocnění dle vyjádření patologa i veterináře neslučující se se životem a vysvětlující jeho zkratové jednání. Slabá útěcha na ztrátu přítele. 



Na základě této diagnózy vyšetříte zbytek vrhu včetně žijící matky. I ona má nádor nadledvin. Zbytek vrhu je v pořádku. Psí svět a sportovní ambice se Vám otočí o 180 stupňů. Najednou jsou všechny výhry nicotné. Proč se to vše stalo. Smrt nejbližšího a nejsložitějšího psa ve Vašem životě najednou zachraňuje život jeho vlastní matce. Můžete díky tomu nasadit léčbu a 100% víte, že nebýt jí, ona, ta nejdražší co máte, by tady už s Vámi nebyla.

Kam tím vším směřuji? Jak s tím souvisí ono babí léto? A celé toto zamyšlení? 
Trávím čtyři dny v Rakousku. V Tyrolsku. Nikdy jsem zde nebyla. Výběr ubytování, termínu, vše intuice a lehkost bytí. S kamarádkou si užíváme úžasné počasí, přesto, že v materiálech na Googlu všude psali, že horší období, než říjen jsme si vybrat nemohly. Psi, ona zraněná, již rekonvalescencující fenka Guarana zde poprvé po 5 měsících dostává trekkingový postroj a každý den se hrne s energií pitbulům vlastní kupředu. Primi, její bratr, s námi jede terény, které my sotva udýcháváme. Ale co je úúúúúplně nejvíc, je ta souhra, ten klid, barvy podzimu, slunce, … vše co Vás napadne a co si umíte představit. I jejich houževnatost, spánek v autě, … a v neposlední řadě … mají sebou svůj (náš) BARF. Kromě toho, že jsou to skvělí parťáci v životě, ještě tady oba pracují a natáčí pro Vás reklamní videa a pózují na fotografie. Jsou prostě nej a i když závody jsem letos opravdu omezila na minimum, stejně si to moc užíváme.

A doma nás čeká téměř 14letá Krayta, jejich máma. Moc se na ni těšíme a přejeme Vám, užívejte ať babí léto nebo jakýkoliv jiný den. A pořádně si zvažte, co si přejete. Někdy ta přání stojí život.

Je libo zvěřinu?

Mnoho z nás chovatelů a majitelů trápí u našich psů tzv. lovení.  A to ať zvěře skutečné nebo "jen" cyklisty, běžce, nebo dokonce jedoucího auta. Lovecký pud je vrozený. Nicméně bezhlavý úprk za kořistí mnohdy plyne z nedůsledné výchovy.

Ruku na srdce, trápí Vás tyto situace také? Když se vydáte do přírody, nastává moment, kdy svého psa jednoduše nepřivoláte?


Máme pro Vás tipy jak psa trénovat, jakým chybám rozhodně předcházet nejen ve výcviku psa.



Proč psům nedovolit lovit? 
Proč se na legrační prohánění dívat jako na nepříjemný zlozvyk?

Většina chovatelů potvrzuje, že nejprve se jedná o druh zábavy, který psa skvěle unaví a pobaví. Ale jsou tady i stinné strany mince. 
Věděli jste, že pokud není pes pod přímou kontrolou chovatele, myslivec ho může zastřelit? Ne každý a ne za každé situace, ale prokazování skutečnosti je pak samozřejmě velmi složité. Navíc, život to Vašemu parťákovi nevrátí. Nespoléhejte tedy na dobrotu lidí a mějte svého psa vždy pod kontrolou. 


Dalším rizikem pro prchajícího psa za zvěří je samozřejmě doprava, vlastní možnost zranění nebo celkového vyčerpání. V neposlední řadě se pes může zaběhnout a ztratit.

Pokud nahání v parku cyklisty a běžce, nevyhnete se dávce nadávek a nepříjemných situací. A to v tom lepším případě, kdy se nikomu nic nestane.

Poslední kapitolou je nahánění vlastního druhu, tedy jiných pejsků. I zde v lepším případě schytáte jen pár nadávek, v horším účet z veteriny "protihráče".

A tady bychom chtěli negativní částí článku skončit, bohužel na rizika upozornit musíme a v tomto směru osvěty není nikdy dost :).


A co tedy s tím? Jak si pomoci a život s naším mazlíčkem si udělat příjemnější?

Pozornost - připraveným štěstí přeje

Ideální je mít svého psa načteného a jeho reakce podchytit hned v začátku. Jak tedy poznat, že pes něco chystá? :).


Při vycházce pes začne netrpělivě čmuchat a zvýší se jeho pohybová aktivita. To je jeden z prvních znaků, kdy pes zavnímá, že je v okolí možná zvěř. Někdy ale může i nekontrolovatelně bez jakéhokoliv upozornění jednoduše vyrazit. Většina z nás už tak trochu ví, co od svého psa může čekat. Nebo ne? Mějme psy i v přírodě široko daleko uprostřed ničeho navázané na sebe.


1. Přivolání svatý grál

Přivolat svého psa za jakékoliv situace je pro velké množství chovatelů až nemožným úkolem. Vždyť doma ten pes přijde vždy! Ano, ale co když jsou v okolí rušivky? 
Buďte proto vždy pro svého psa středem pozornosti a trénujte přivolání v každé situaci i věku.

2. Nenechte psy lovit ani ptactvo
Legrační prohánění ptáků, kteří psovi uletí, je bezva sranda, ale věřte, že tímto svého psa pouze povzbudíme k lovení čehokoliv. Nikdy bychom proto psa neměli trénovat ve smyslu “hele ptáček, chyť si ho!”



3. Vystavujte svého psa situacím, které nejsou běžné
Dnes je už běžnou praxí, že psa můžete vzít třeba do ZOO. Někde za něj sice zaplatíte nějakou kačku, ale věřte, že je to perfektní způsob výcviku, jak psa přivyknout na různé situace, tedy konfrontaci s různými zvířaty. Jakékoliv nevhodné chování vždy včas zarazte a psa chvalte za to, že na zvířata nereaguje. Přeci jen taková návštěva je spíše o egu psa, kdy potřebuje cítit naši podporu a zájem :-) 

.

A závěrem?
Držíme pěsti, ať  Vás pes nepřestává vnímat ani v přítomnosti zajímavějších objektů a Vy ho za to odměňte třeba pořádnou porcí naší čerstvé zvěřiny. Rozhodně se nemusíte obávat, že by právě chuť tohoto masa ve psech vyvolávala větší choutky k lovu. Jde o pověru. Spontánní lovení je totiž vždy výsledkem výchovy psa, která nepochybně může být náročnější, pokud má “lovení” Váš parťák přímo v genech.



Bezpečným vycházkám a zvěřině až v misce zdar!

Váš BARF.cz







Konec prázdnin může naše psí parťáky pěkně potrápit….



Nejen děti mohou být nešťastné, že jim končí prázdniny. Tolik volna a radosti a najednou zase povinnosti. Jednou z jejich dětských a prázdninových radostí mohlo být nové štěňátko nebo už i starší, domácí 4nohý parťák. Strávili spolu mnoho času a … najednou štěňátko nebo vlastně jakkoliv starý pes zůstává doma sám mnohem déle, než byl zvyklý.





Zamysleli jste se nad tím dostatečně včas? :) Trénujete nechávání svého psího miláčka doma samotného s předstihem? Proč je to dobré?

Můžete tak u pejska předejít Separační úzkosti. Ta, pokud se jednou vyvine, odstraňuje se pak mnohem složitěji.



Co je vlastně separační úzkost?
Věděli jste, že Separační úzkost je jev popisovaný i u dětí? A to jako stav nadměrného strachu a úzkosti, který jedinec zažívá při reálném, případně i hrozícím odloučení od lidí, ke kterým má vybudovanou silnou citovou vazbu.  Je vnímána jako běžná součást vývoje, nicméně může mít přirozený nebo patologický průběh. Jak jistě cítíte už ze zvolených označení, druhá forma nebude zcela v pořádku.

Jak jí předcházet?


Především chceme zdůraznit, že pokud pejska naučíme být doma v klidu a v pohodě samotného, ušetříme sobě i jemu spoustu trápení. Ideální je, když si štěňátko doneseme domů, naučit ho, kde má své místo a trpělivě a důsledně na něm trvat. Psi mají rádi svůj řád a jak sami časem zjistí, i svůj klid :D. Ať už dokážete místo naučit na pelíšku, nebo si usnadníte práci domácí kennelkou, přesně toto je bod, který se Vám do budoucna velmi vyplatí. Druhým krokem je pomalé opouštění štěňátka na krátké chvíle. Ideálně, když je již trochu unavené. Každý odchod i návrat by se měly odehrávat v klidu, můžeme pejska případně i odměnit.

Jak se jí zbavovat výchovou a výcvikem?


Pokud jsme předchozí kroky zanedbali, nebo jsme si vzali pejska staršího, z útulku, dočasky, nebo jsme pejska zdědili... budeme mít práci trochu složitější. Velmi pak záleží, jak hluboký problém v sobě pejsek má. Někdy stačí vrátit se o pár kroků zpět a celý "štěněcí postup" zopakovat. Ale problém může být natolik hluboký, že toho času na nápravu budete potřebovat mnohem více, než při samotném učení "čistého štěněcího listu".

Jestliže s tímto nemáte zkušenost, bude nejlepší se obrátit na někoho, kdo Vás převýchovou provede a bude sledovat Vaše pokroky a reagovat na "nové okolnosti".

Jak jí pomoci medikací?


Kromě výcviku a výchovy samotné, při přeučování mohou pomoci i jiné "berličky". Někomu pomáhá hudba, někomu hlavolamy a pejska před odchodem unavit psychicky. Další variantou je aromaterapie a zoofarmakognozie. I zde je dobré vyhledat odborníka, který má zkušenost.

Přejeme Vám, aby Váš pejsek byl v pořádku a tyto potíže jste nikdy řešit nemuseli.



Typy na to, jak prakticky zabavit Vašeho pejska najdete i v naší sekci PRO PÁNÍČKY A PRO ZÁBAVU.