Červená tlapka



Tento pojem jsem ještě do prosince 2024 neznala. Ale neznalost neomlouvá :).

Někteří z nás se při svém soužití se psy setkali se situací, kdy se Váš pes ocitne na operačním stole a nutně potřebuje krevní transfuzi. Urgentně. Situace, kterou neplánujete a o to více Vás může zaskočit.

Se svou smečkou jsme naštěstí byli v té opačné roli. Několikrát jsem se svými psy krev poskytla a na záchraně jiných psů jsme se tak podíleli. Při té příležitosti jsem se dozvěděla, že i psi mají krevní skupiny a jsou určitá omezení, kdy psi krev darovat nemohou.

 

Červená tlapka je organizace, která provozuje databázi psích dárců. Stejně jako mnoho z nás, kteří podnikáme v oblasti „mazlíčků“, vedl Červenou tlapku k založení organizace osobní příběh a zkušenost.

Je to neskutečně záslužná činnost a věřte, že v těch momentech, kdy řešíte, co s Vaším pejskem bude, velmi oceníte, že někde kolem Vás je zdravý pes, který krev darovat může.

Je důležité o této možnosti vědět. Ať  Váš pejsek transfuzi potřebuje, nebo jste se rozhodli do databáze toho svého hrdinu registrovat jako dárce.



Co byste měli vědět?

Červenou tlapku najdete na odkaze: www.cervenatlapka.cz

Pokud potřebujete pomoc:
     - obraťte se na svého veterinárního lékaře, buď mají svou databázi dárců, nebo již spolupracují s Červenou tlapkou

     - obraťte se přímo na Červenou tlapku.

Pokud chcete pomoc nabídnout, ideální je mít psa:

• váha nejméně 20 kg (čím větší pes, tím menší zátěž pro něj odběr znamená)
• věk 2 – 8 let (dospělý jedinec, opět kvůli zátěži)    
• v době odběru v plné kondici    
• dobře ovladatelný    
• bez chronických chorob (např. cukrovka, epilepsie) a trvalé medikace    
• nikdy nebyl příjemcem krevní transfuze
• nejde o fenu po porodu.
  
  

BARF.cz považuje zdraví psa za jednu z nejdůležitějších věcí.
Projekt Červená tlapka nám dává smysl a rozhodli jsme jej podpořit. A to finančně i šířením povědomí o něm.


I Vy můžete Červenou tlapku finančně podpořit finanční podpora Červená tlapka.

Stáří psa aneb respektujme je.

Stáří psa není nemoc. Jednou čeká na životní cestě každého. Stejně jako u lidí, je i u psů stáří přirozený proces, kterému je vhodné se s respektem přizpůsobit. A to nejen z pohledu výživy, ale také fyzické aktivity i celkového vnímání psa. Jedná se o progresivní proces s fyzickými i psychickými projevy. I když možná známe přesné datum narození psa, víme skutečně, kolik našemu psovi je? Jestli máme doma štěně, puberťáka nebo už seniora? Co obvykle potkává psí stařečky? Pojďme se na ty naše psy a jejich "dospívání do důchodu" podívat.



Přesný věk svého psa zná nejlépe majitel, který si odchová nebo koupí štěňátko, nebo i již staršího psa s průkazem původu či alespoň očkovacím průkazem.
Pokud psa adoptujete, může při určování věku pomoci veterinární lékař. Ten obvykle u zvířat věk určí snadno dle počtu a stavu opotřebování zubů.

Mentální i fyzické projevy věku u svého psa pán obvykle jednoduše pozná. Pokud ale nemáme dostatek zkušeností s chovem a výcvikem psů, můžeme si věk psa jednoduše zkusit přepočítat. Ale pozor, vědci zatím žádný přesný algoritmus skutečně nenašli.
Zato přišli s informací, že pes je schopen mnohem efektivnějšího zrání, tedy dospívání. To při přepočtech na lidská léta ne vždy sedne. Například období puberty by po běžném přepočtu mohlo odpovídat věku 5 letého dítěte a převážná část populace psů by se pak dožívala více než 100 lidských let. To nám skutečně moc relevantních informací nepřineslo, že?

Snad nejznámější je onen přepočet na lidská léta. Traduje se, že jeden rok psího života odpovídá 7 lidským. Je to ale opravdu velmi nepřesný, spíše orientační údaj. Zralost i stáří psa je vždy geneticky předurčeno a rozhodně se liší nejen velikostí psa, plemennou příslušností, ale i skutečným stavem zvířete, jenž ovlivňují podmínky, ve kterých žije. 

Zoologové v mnoha výzkumech potvrdili, že menší plemena se snáze dožívají vyššího věku např. 20 let ve srovnání s velkými plemeny, u kterých je to cca 10 let. Obvykle jde právě o souvislosti s konstitucí a fyzickým stavem zvířete.

Přesto zůstává fakt, že s dnešní dobou se věk, stejně jako u lidí prodlužuje. Samozřejmě k tomu vede nejen genetická výbava, ale hlavně životní styl a kvalitní výživa psa, která je v dnešní době na dosah. 

Víme tedy, že věk zhruba 1 roku středně velkého psa je čas puberty. Toto neposedné období jistě nemine ani méně zkušeného pejskaře.


Kdy ale přichází u psů stárnutí a s jakými projevy ho lze poznat?
Dost možná se na psa rozzlobíte, že něco poničil jako za mlada, nebo se naopak neovládne a tu a tam loužička. Stojí za to zamyslet se dříve než psa začneme kárat. Je problém ve výcviku psa nebo v aktuálním fyzickém či psychickém stavu? Nemá zdravotní komplikace? Stárne? Otázek se nabízí mnoho, starého psa ale poznáte snadno.

Jak poznat, že pes stárne?
Co můžeme s přibývajícími roky sledovat?
Rysy stáří jsou u psů velmi podobné těm u lidí. Typicky můžeme pozorovat přibývající vrásky kolem očí, šedivění, zhoršení sluchu, příp. komplikace v pohybovém aparátu. Vždy ale záleží na kondici a životním stylu.

1. Prošedivělá srst
   Pokud nechováte barevnou mutaci "pepř a sůl", jistě v srsti staršího psa najdete snadno nějaké ty šediny. Obvykle i samotná struktura chlupů je hrubší a méně pružná. Ale pozor! Barvu i stav srsti lze velmi snadno do jisté míry i u psích seniorů ovlivnit kvalitním BARFem. Viz článek na našem blogu.
   
   
2. Oči
   Kromě přibývajících vrásek můžete u psa pozorovat mírnou ztrátu lesku. Oči se mění a postupně kalní. Velmi často jsou staří psi slepí, ale pokud se jim zachová prostředí, což je to nejlepší pro stáří psa, majitel to často ani nezpozoruje. To jsou samozřejmě ty příjemnější zprávy. Pes se orientuje hlavně čichem a ten se s věkem tolik jako zrak nezhoršuje. 
   
   
3. Sluch
   "Jsi snad hluchej?" Někdy tento projev pozorujeme i u puberťáka, ale když o svého dospělého psa pečujete dobře, snadno zjistíte, že i pozorný pes skutečně nemusí dobře slyšet. Sluch je u psa ve srovnání s lidským dvojnásobně až trojnásobně rozvinutější. I proto je velmi náchylný a často nevydrží dlouho v plné kvalitě.
   
   Další projevy stárnutí
   Starý pes má nejen zhoršenou obnovu chrupavek, tj. vliv na pohybový aparát, ale také dochází k omezení produkce žaludečních kyselin. Psi hůře využívají všechny prvky z potravy a i proto se nabízí jako vhodné řešení mixovaný BARF. Dost často psa provází komplikace v dutině ústní. Od ztráty zubů přes ustupování dásní.
   
   
   Na co psi nejčastěji odchází
   Skutečné stáří psa, tedy závěr psího života nebývá pro psa ani jeho chovatele lehké období. Nejčastěji psi i v kvalitních podmínkách odcházejí na selhávání orgánů (ledviny, játra, srdce) či nádorová onemocnění. Samozřejmě se jedná o důsledek opotřebení orgánů. Často hraje roli také oslabený imunitní systém, kdy pes trpí na různá onemocnění, které by za mlada zvládl s lehkostí. 

Jak ke staří přistupovat?
Jednoduše, tak jak nás učili rodiče. Nezapomínejme přirozený respekt ke stáří, psa nevystavujme neobvyklým situacím, nechtějme po nich velké výkony a dopřejme mu kvalitní odpočinek i dávku krmiva podle jeho zvyklostí. Pokud vidíte ubývání sil, nezapomeňte krmit kvalitní lehce stravitelnou svalovinu a ostatní suroviny, které v pohodě Váš pes stráví a nepůsobí mu potíže. 

Chcete-li mít jistotu, že svému psovi na staré tlapky dopřáváte vhodný jídelníček, nechte si ho od nás sestavit na míru a to zcela zdarma. Tak ať dědouškům i babičkám chutná co nejdéle! 🙂
 

Proč si psi labužírují na pasece? Je třeba zbystřit?

Pojídání stébel trávy u psů není nijak neobvyklá činnost i přesto, že milují hlavně poctivý BARF e-shop. Konzumace stébel trav, hlavně mladých výhonků, má u psů obvykle hned několik důvodů. Snaží se nám tím ale něco naznačit? Chybí jim něco ve stravě? Pojďme se podívat na nejčastější důvody. Panika z případného zvracení může jít ve většině případů stranou. Pravé důvody se mohou lišit, ale chování je často přirozené.

Psí zažívání je sice připraveno na příjem kvalitního masa, ale rostlinná strava by nikdy neměla chybět. I proto máme v naší nabídce komplety, které zajistí vyváženost stravy bez dalších starostí. Zažívací trakt psa je biologicky připraven až na 30% skladbu stravy rostlinného původu (20 % BARF komplety, 30 % BARF mlsky). Ta obvykle v jídelníčku dodává minerály, proteiny i vitamíny a celkově podporuje správnou funkci střev.

Vědci z kalifornské univerzity ve výzkum - psi a kočky - žraní trávy potvrdili, že se jedná o přirozené chování i u nedomestikovaných masožravců. V obsahu žaludku vlků a pum našli kolem 2 % rostlinné stravy až u 74 % vzorků.

Běžně se tak setkáváme se psy, kteří spolu s páníčkem velmi rádi zahradničí. Vedle okusování stébel trávy, často i mnohem rychleji než my, sbírají i jiné plody. Od třešní přes maliny, až po běžné trávy, to bere pes jako zpestření i zábavu.

Traviny však často vyvolávají zvracení a chovatelé si tak pokládají mnohé otázky:
- chce nám pes něco naznačit?
- je mu špatně?
- chybí mu v jídelníčku nějaké živiny?

Pokud pes trávu konzumuje v rozumné míře, zakazovat mu to rozhodně nemusíme. Buďme bez obav. Málokdy pes sáhne po jedovatých rostlinách, neboť pro domestikovaná zvířata nemají "vábnou chuť". Pokud jsme si jistí, že tráva nebyla chemicky ošetřena, můžeme být naprosto v klidu, i když očekáváme následné zvracení.

Snad nejdiskutovanějším důvodem totiž bývá tzv. čištění.

Už jste určitě slyšeli: “Bude pršet, pes žere trávu.” Jednoduše se vlivem změnou tlaku může projevit změna i v zažívání a pes tak náhlé překyselení řeší instinktivně zeleným pomocníkem. Dlouhá stébla psovi snadno vyvolávají zvracení. To psi velmi dobře vědí a v případě břichabolu se jdou “napást.” Touto rychlou metodou uleví žaludku a potíže tak mohou odeznít mnohem rychleji.

S pastvou se ale můžete setkat i u psů, kteří žádnými zažívacími potížemi zrovna netrpí. Mnohé výzkumy potvrdily, že se okusování trávy snadno stane také hrou, resp. možností, jak na sebe upoutat pozornost. Někdy se může stát i součástí stereotypního chování.

Nepodceňujme tedy volný čas našich chlupáčů a věnujme pozornost vedle kvalitní masité stravy také dostatku zábavného programu.

dfdfdff