První dny a týdny života štěněte jsou fascinující.

Ještě nedávno mu k životu stačilo mateřské mléko. A najednou přichází okamžik, kdy začne objevovat, že existuje i něco jiného. První kaše. První maso. První miska, do které se dá nejen strčit čumák, ale ideálně i obě přední nohy.

A právě tady začíná období, které může ovlivnit způsob jeho krmení na dlouhou dobu dopředu.

Pokud chceme dospělého psa krmit BARFem, nabízí se totiž docela jednoduchá otázka:

Proč nezačít už u prvního příkrmu?

BARF nemusí být něco, na co se jednou „přechází“

Často se setkáváme s postupem, kdy štěňata u chovatele dostávají granule a nový majitel začne teprve později přemýšlet o přechodu na syrovou stravu.

Samozřejmě to jde.

Ale pokud už chovatel nebo budoucí majitel považuje BARF za vhodný způsob krmení psa, můžeme se na celou věc podívat i obráceně.

Proč první týdny či měsíce života stavět jídelníček převážně na průmyslově zpracované potravě a následně psa učit na čerstvé maso, když můžeme s čerstvou stravou pracovat od samého začátku?

Podobný trend ostatně vidíme i v lidské výživě. Čím dál více přemýšlíme nad tím, kolik průmyslově zpracovaných potravin jíme, co všechno obsahují a zda některé z nich nemůžeme nahradit jednoduššími a méně zpracovanými surovinami.

U psa pro nás BARF představuje právě tuto cestu – návrat k čerstvým surovinám a jídelníčku, u kterého víme, co v misce skutečně je.

Neznamená to ale, že štěně musí poznat pouze maso.

Naopak.

Štěně bychom měli připravit i na skutečný život

I když chceme, aby základem budoucího jídelníčku našeho psa byl BARF, považujeme za rozumné, aby štěně během pobytu u chovatele poznalo různé druhy potravy.

Může se totiž stát, že jednou bude potřebovat sníst granule. Pojede na dovolenou, bude na hlídání, nastane mimořádná situace nebo nový majitel zkrátka zvolí jiný způsob krmení.

Proto můžeme štěňata postupně seznámit například s:

• mléčnými kašemi,
• čerstvým masem a dalšími vhodnými složkami BARFu,
• granulemi.

Nejde nám tedy o to vychovat štěně, které „umí jíst jen BARF“.

Naším cílem je štěně zvyklé na pestrou stravu, různé chutě, vůně i konzistence, jehož hlavní jídelníček můžeme od počátku stavět na čerstvých surovinách.

Jedna novinka. A potom chvíli počkat.

U prvních příkrmů není potřeba závodit.

Právě naopak.

Když štěňatům nabídneme novou potravinu, je dobré dát jejich organismu čas, aby si na ni zvykl. Další novinku proto nezařazujeme hned následující den jen proto, abychom co nejrychleji „odškrtali“ celý seznam potravin.

Novou surovinu nebo typ krmení zařadíme a několik dní sledujeme, jak ji štěňata přijímají.

Jak vypadá stolice? Nemají průjem? Nejsou nafouklá? Nezvrací? Je všechno bez problémů?

Teprve potom přidáváme další novinku.

Má to ještě jednu velkou výhodu. Pokud se objeví problém, mnohem snáz poznáme, která nově zařazená potravina ho mohla způsobit.

Když během dvou dnů nabídneme pět nových věcí a přijde průjem, hledáme viníka jen velmi těžko.

Jak mohou první příkrmy vypadat v čase?

Každý vrh se vyvíjí trochu jinak. Proto následující časovou osu nevnímejte jako kalendář, podle kterého musí každé štěně přesně v určitý den dostat konkrétní potravinu.

Je to orientační cesta od mateřského mléka k pestrému jídelníčku.

Přibližně 3.–4. týden: první seznámení s příkrmem

Mateřské mléko je stále hlavním zdrojem výživy, ale štěňata začínají poznávat první příkrmy.

Jednou z možností jsou mléčné kaše určené pro štěňata, případně velmi jemně připravený první masový příkrm.

U masa začínáme jednoduše. Jemně namleté maso, jeden druh, malé množství.

V této fázi nepotřebujeme vytvořit gastronomický festival.

Potřebujeme zjistit, jak štěňata na první pevnější potravu reagují.

Přibližně 4.–5. týden: maso začíná získávat větší prostor

Pokud první maso štěňata dobře přijímají, můžeme jeho množství postupně zvyšovat a pomalu rozšiřovat jídelníček.

Stále ale platí:

Nepřidáváme několik nových surovin najednou.

Každá novinka dostane svůj čas.

Postupně tak štěně poznává různé druhy masa a další vhodné složky budoucího BARFového jídelníčku.

Současně stále saje od matky, pokud to fena umožňuje.

Přibližně 5.–6. týden: jídelníček se rozšiřuje

Štěňata už obvykle zvládají příkrmy velmi dobře a můžeme postupně budovat pestřejší jídelníček.

Vedle masa a dalších složek BARFu mohou dál dostávat mléčnou kaši a můžeme je začít seznamovat také s granulemi.

Ne proto, že bychom chtěli BARF granulemi nahradit.

Chceme jednoduše, aby štěně poznalo, že i toto je potrava.

Přibližně 6.–8. týden: malý pes s velkým jídelníčkem

S blížícím se odchodem do nového domova už by štěně mělo být schopné přijímat plnohodnotnou pevnou stravu.

BARFový jídelníček se postupně podobá tomu, jakým způsobem bude pes krmen i později – samozřejmě s ohledem na věk, velikost, vývoj a specifické potřeby rostoucího organismu.

Zároveň je výhodou, pokud štěně během předchozích týdnů poznalo i jiné formy potravy.

Do nového domova tak neodjíždí jako specialista na jedinou misku.

Odjíždí jako štěně, které už ví, že jídlo může mít různé podoby.

BARF pro štěně není jen „maso do misky“

Tady je potřeba udělat jednu velmi důležitou poznámku.

Rostoucí štěně není malý dospělý pes.

Jeho organismus se vyvíjí, roste kostra, mění se jeho potřeby a právě v tomto období záleží na správném zastoupení jednotlivých živin.

Proto BARF pro štěně neznamená:

Vezmu kus masa, hodím ho do misky a příroda si poradí.

Neporadí.

Jídelníček musí být sestavený tak, aby odpovídal potřebám rostoucího psa. Pozornost je potřeba věnovat nejen množství energie a bílkovin, ale také správnému zastoupení jednotlivých složek a minerálních látek – zejména v období intenzivního růstu.

Přirozenější neznamená automaticky vyváženější.

A právě to je podle nás jedna z nejdůležitějších věcí, kterou by měl člověk před zahájením BARFu u štěněte vědět.

Takže granule ano, nebo ne?

Za nás tahle otázka vlastně nestojí správně.

Nechceme vést válku mezi BARFem a granulemi.

Kvalitní kompletní krmivo může být pro mnoho majitelů praktickou a funkční cestou a dobře sestavený BARF zase může být skvělou cestou pro člověka, který chce krmit čerstvými surovinami a je ochotný věnovat skladbě jídelníčku potřebnou pozornost.

My jsme si vybrali BARF.

A pokud víme, že tak chceme svého psa krmit i v dospělosti, dává nám smysl začít už ve chvíli, kdy poprvé vykoukne z misky místo od mámy.

Bez dramatických přechodů o několik měsíců později.

Bez představy, že štěně musí nejprve vyrůst na granulích, aby jednou mohlo dostat syrové maso.

Ale také bez zbytečného fanatismu.

Štěně může poznat mléčnou kaši, maso i granule. Může poznávat nové chutě, konzistence a suroviny.

Základ jeho jídelníčku ale můžeme od prvních příkrmů stavět na čerstvé, pestré a co nejméně průmyslově zpracované stravě.

Pokud je jídelníček správně sestavený, považujeme to za skvělý start do života.

A možná je nakonec celá myšlenka BARFu od prvního příkrmu jednodušší, než se zdá:

Jestli věříme, že čerstvá a správně sestavená strava je pro našeho dospělého psa dobrou volbou, proč bychom mu ji neměli nabídnout už na začátku jeho života?

Batůžky sbalené, štěňátka postupně odcházejí do nových domovů.
Po několika týdnech březosti, porodu, kojení a péče o malé hladové krky přichází konečně čas zaměřit pozornost zase pouze a jen na fenu. Na naši hrdinku.

A že si naši pozornost a péči zaslouží.

Březost a kojení je pro organismus feny jedno z energeticky nejnáročnějších období vůbec. Na vrcholu laktace může její energetická potřeba dosahovat přibližně dvojnásobku až čtyřnásobku běžné potřeby.

Po odstavu ale přichází poměrně rychlá změna.

Fena už nepotřebuje vyrábět litry mléka pro štěňata. Její energetická potřeba klesá a postupně se vrací k běžnému režimu. Zároveň ale může být po několika týdnech kojení a péče o štěňata hubenější. Nastává čas na obnovu kondice.

Proto není ideální udělat prostě jen:
„Štěňata pryč = od zítřka krmíme stejně jako předtím.“

Nejdřív potřebujeme zastavit mléčný bar, pokud se tak již nestalo předčasně během péče o štěňata.

Za ideálních podmínek by měl odstav probíhat postupně už v době, kdy štěňata začínají přijímat vlastní potravu.

Čím méně sají, tím menší je stimulace mléčné žlázy a produkce mléka postupně klesá. Současně s tím se snižuje i energetická potřeba feny.

V tomto období proto postupně snižujeme i množství krmiva.

Smyslem není fenu po náročné laktaci „vyhladovět“. Smyslem je přestat dodávat organismu energii na produkci množství mléka, které už nikdo nepotřebuje.

Některá veterinární doporučení pracují v den úplného odstavu dokonce s jednodenním vynecháním krmení a následným postupným návratem k původní dávce během několika dní. VCA například doporučuje první den odstavu potravu vynechat, druhý den podat přibližně čtvrtinu původní předreprodukční dávky a během dalších čtyř až pěti dnů se postupně vrátit na běžné množství.

Vodu ale feně neodebíráme. Musí mít stále přístup k čerstvé vodě.

A co když po štěňatech vypadá jako kostra?

Tady přichází důležitá věc.

Neexistuje jedna správná dávka pro každou fenu po odstavu.

Je důležité podívat se na psa před sebou, ne jen do tabulky.

Pokud fena prošla laktací v dobré kondici a její hmotnost se výrazně nezměnila, může se po utlumení laktace poměrně rychle vrátit ke své běžné krmné dávce.

Pokud ale odchovala velký vrh a výrazně zhubla, potřebuje svoje rezervy zase doplnit.

Sledujte především:

• hmotnost,
• množství podkožního tuku,
• svalovou hmotu,
• energii a celkovou vitalitu,
• chuť k jídlu,
• stolici,
• a samozřejmě stav mléčné žlázy.
  
  Hodnocení tělesné i svalové kondice je ostatně jedním ze základních nástrojů pro nastavení výživy psa.
  
  U BARFu platí úplně stejný princip

Po odstavu není potřeba vymýšlet žádný speciální „poporodní BARF“.

Jakmile se utlumí tvorba mléka, můžeme se postupně vracet k normálně sestavenému jídelníčku odpovídajícímu dospělé feně.

Pokud potřebuje přibrat, pracujeme s množstvím a energetickou hodnotou krmné dávky podle její aktuální kondice.

Pokud je naopak v ideální kondici, není důvod dál držet vysokou dávku, kterou dostávala při kojení.

Právě během laktace totiž může fena potřebovat několikanásobně více energie než normálně. Po odstavu tato potřeba postupně mizí.

Nezapomeňte zkontrolovat mléčnou žlázu.

Po odstavu může být v mléčné žláze ještě nějakou dobu mléko a žlázy mohou být plnější.

Co ale nechceme vidět?

Výraznou bolestivost, zarudnutí, silný otok, změnu sekretu nebo celkově nemocnou, apatickou fenu.

To už může ukazovat například na mastitidu a patří to k veterináři.

A ještě jedna drobnost: nesnaž se mléko preventivně „vymačkávat“. Stimulace mléčné žlázy podporuje další produkci mléka.

A teď už konečně ona ❤️

Protože štěňata už mají sbaleno.

A máma?

Ta má konečně nárok hodit nohy nahoru, dát si okurky na oči a chvíli řešit taky sama sebe. 😎🥒
A užívat si zase nás páníčky jen sama pro sebe.

Porod je za námi. Štěňátka jsou na světě a všechno proběhlo tak, jak mělo. To nejtěžší máte za sebou.

Z pohledu výživy ale začíná nejnáročnější období.

Organismus feny musí během několika týdnů vyprodukovat obrovské množství mléka, které je pro štěňata hlavním zdrojem živin. To znamená jediné. Výrazně vyšší nároky na energii, kvalitní bílkoviny, tuky i dostatek vody.

Dobrá zpráva je, že pokud je fena zdravá, má kvalitní BARF stravu a stará se o štěňata přirozeně, většina tohoto období proběhne bez komplikací.

Podívejme se, jak se její potřeby mění během jednotlivých fází kojení:

První dny po porodu (1.–3. den)

Co se děje?
První dny po porodu bývají klidné, ale zároveň velmi náročné.
Fena většinu času tráví u štěňat. Mnohé matky od štěňat nechtějí téměř vůbec odcházet a některé je potřeba doslova přemluvit, aby se šly napít nebo vyvenčit.
Současně se naplno rozbíhá tvorba mateřského mléka.

Jak krmit?
Pokud byla fena po celou dobu březosti krmena kvalitním BARFem, není důvod jídelníček zásadně měnit.

Pokračujte v krmení stejnými surovinami, na které je zvyklá. Jen počítejte s tím, že chuť k jídlu může být první den po porodu nižší. To je zcela běžné. Chuť se dá podpořit vývary.

Jakmile se ale organismus začne naplno věnovat tvorbě mléka, spotřeba energie rychle poroste.

Praktické je nabídnout feně několik menších porcí během dne a zajistit, aby měla krmivo i vodu co nejblíže porodní bedny.

Na co si dát pozor?
Nejdůležitější je dostatečný příjem tekutin.
Bez vody totiž nevzniká ani mateřské mléko.

Mléka přibývá, štěňata rychle rostou (2.–4. týden)

Co se děje?
Tohle je období nejvyšší zátěže.
Štěňata rostou doslova před očima, stále více pijí a produkce mléka dosahuje svého vrcholu.
Právě nyní spotřebuje fena nejvíce energie za celý odchov vrhu.

Jak krmit?
Zapomeňte na běžnou krmnou dávku.
V tomto období není výjimkou, že fena přijímá dvojnásobek až trojnásobek množství krmiva oproti době před zabřeznutím. U početných vrhů může být spotřeba ještě vyšší.
Nesnažte se ji omezovat jen proto, že Vám připadá, že jí příliš.
Kojící fena velmi dobře ví, kolik energie právě potřebuje.
Důležitější než přesné gramy je sledovat její kondici. Neměla by výrazně hubnout, ale zároveň by neměla ukládat zbytečné tukové zásoby.

Na co si dát pozor?
Stále musí mít neomezený přístup k čerstvé vodě.
Některé feny během vrcholu laktace vypijí několikanásobně více vody než obvykle. Je to naprosto přirozené.

Štěňata začínají ochutnávat maso (4.–6. týden)

Co se děje?
Přichází okamžik, na který se většina BARFařů těší.
Štěňata začínají objevovat první pevnou potravu. Zpočátku jen ochutnávají, postupně ale mateřské mléko přestává být jejich jediným zdrojem živin.

Pro organismus feny je to první úleva.

Jak krmit?
Přesto ještě není čas vracet se k běžné krmné dávce.
I když štěňata začínají přijímat maso, stále pravidelně sají a produkce mléka zůstává vysoká.
Pokračujte proto v dostatečně vydatném krmení a sledujte především kondici feny.

Na co si dát pozor?
Neubírejte krmivo příliš brzy.
To, že štěňata poprvé ochutnala maso, ještě neznamená, že jsou odstavená.

Blíží se odstav (6.–8. týden)

Co se děje?
Štěňata přijímají stále více vlastní potravy a mateřské mléko postupně ztrácí hlavní význam.
Sání je kratší a méně časté, takže se přirozeně snižuje i tvorba mléka. Fenu navíc štěňátka, přes veškerou lásku k nim, začnou jejich ostré zoubky dost obtěžovat.

Jak krmit?
Teď je správný čas začít krmnou dávku postupně snižovat.
Nikdy ne skokově.
Ideální je ubírat množství krmiva pozvolna podle toho, jak štěňata přecházejí na vlastní stravu.
Po úplném odstavu by se měla fena během několika dnů vrátit přibližně na dávku, kterou dostávala před zabřeznutím.

Na co si dát pozor?
Příliš rychlé omezení krmiva ani dlouhodobé překrmování nejsou vhodné.
Organismus potřebuje čas, aby se plynule přizpůsobil ukončení laktace.

Nejčastější chyby při krmení kojící feny

• ponechání stejné krmné dávky jako před porodem,
• obavy z vysoké spotřeby krmiva,
• nedostatek čerstvé vody,
• příliš brzké omezení krmení ve chvíli, kdy štěňata začnou ochutnávat maso,
• náhlé snížení krmné dávky při odstavu.
  
  Závěr
  Každý chovatel si přeje zdravý vrh. Jenže zdravá a dobře prospívající štěňata nezačínají až v porodní bedně.
  Začínají u silné matky.
  
  Nebojte se proto během kojení přizpůsobit krmnou dávku jejím skutečným potřebám. Kojící fena nespotřebovává energii sama pro sebe. Každý gram kvalitní potravy se promítá do tvorby mateřského mléka a následně do vývoje štěňat.
  Sledujte především její kondici, zajistěte dostatek čerstvé vody a nechte přírodu dělat to, co umí nejlépe.
  Silná matka je totiž tím nejlepším základem pro zdravý vrh.

Štěňátka konečně přišla na svět.
Porod proběhl v pořádku, maminka si oddechla a Vy si možná říkáte, že to nejtěžší je za Vámi.
Jenže právě teď začíná období, kdy má fena na svůj organismus často ještě větší nároky než během samotné březosti.
Zatímco v břiše rostla štěňata, po porodu se z ní stává doslova "mlékárna na čtyřech nohách".
A pokud kojí početný vrh, může během několika týdnů vyprodukovat více mléka, než by si většina majitelů dokázala představit.

Kojení je energetický maraton
Mnoho chovatelů očekává, že nejvíce krmiva bude fena potřebovat v závěru březosti.
Ve skutečnosti bývá největší zátěž až po porodu.
Během prvních týdnů života jsou štěňata zcela závislá na mateřském mléce. Čím jsou větší a čím více jich je, tím více energie, bílkovin, tuků, vitamínů a minerálních látek musí fena přijmout.
U malého vrhu může být potřeba energie přibližně dvojnásobná oproti běžnému stavu.
U početných vrhů však není výjimkou ani troj až čtyřnásobek běžné krmné dávky.

Ano, čtete správně.
Fena, která běžně zkonzumuje například 500 gramů krmiva denně, může v období vrcholné laktace bez problémů přijmout i 1,5–2 kg kvalitní potravy.

Proč některé feny hubnou před očima?
Jednoduše proto, že výdej energie převýší příjem.
Organismus si pak začne potřebnou energii brát z vlastních zásob.
Mírný úbytek hmotnosti během kojení není neobvyklý. Pokud však fena rychle hubne, ztrácí svalovinu nebo působí unaveně, je potřeba příjem energie navýšit.

Není cílem udržovat ji „štíhlou“.
Jejím úkolem je v tuto chvíli uživit sebe i celý vrh.

Základem je kvalitní živočišná strava
Kojící fena potřebuje především:
- kvalitní živočišné bílkoviny,
- dostatek tuku jako zdroje energie,
- vhodný poměr vápníku a fosforu,
- dostatek tekutin.

Právě tuk bývá často podceňovaný.
Zatímco běžný dospělý pes si vystačí s poměrně umírněným množstvím tuku, kojící fena z něj čerpá velkou část energie potřebné pro tvorbu mléka.
Pokud krmíte BARFem, bývá vhodné zařadit tučnější druhy masa, případně navýšit podíl tuku v krmné dávce.

Kolikrát denně krmit?
Zapomeňte na minimálně tři-pět krmení denně, ideálně ad libidum.
V období vrcholné laktace bývá mnohem praktičtější rozdělit krmnou dávku do více menších porcí.
Některé feny si samy řeknou o jídlo čtyřikrát, pětkrát nebo i šestkrát za den.

A je to naprosto v pořádku.
Velké množství potravy najednou může být nepříjemné, zatímco menší porce během dne bývají lépe přijímány i tráveny.

Nezapomínejte na vodu
Mléko tvoří z velké části voda.
Proto není překvapivé, že kojící fena často vypije několikanásobně více než obvykle.
Miska s čerstvou vodou by měla být neustále k dispozici a pravidelně doplňována.
Mnoho fen navíc ocení i vlažný vývar bez soli nebo maso s vyšším obsahem přirozené vlhkosti.

Kdy je spotřeba nejvyšší?
Největší nároky přicházejí zpravidla mezi 3. a 5. týdnem věku štěňat.
Právě tehdy rostou doslova před očima a jejich spotřeba mléka je nejvyšší.
Jakmile začnete štěňata postupně přikrmovat, zátěž na organismus feny začne klesat.
To je také období, kdy lze postupně začít vracet krmnou dávku na běžnou úroveň.

Naslouchejte své feně
Každá fena je jiná.
Rozdíl není jen mezi plemeny, ale i mezi jednotlivými vrhy.
Fena kojící tři štěňata bude mít úplně jiné potřeby než maminka, která se stará o deset malých nenasytných krků.
Proto neexistuje univerzální tabulka, která by fungovala pro všechny.
Sledujte její kondici, chuť k jídlu, hmotnost i celkovou vitalitu.
A pokud Vám připadá, že jí „za dva“, možná se jen snaží uživit celý svůj malý tým.

Nebo také ne za dva.

Klidně za deset. 🐾❤️

Krmit za dva? Spíš ne. 🙂

Jakmile fena zabřezne, většina lidí začne řešit:
„A neměla by teď dostávat víc jídla?“

Opravdu není potřeba začít do feny hned po krytí ládovat dvojnásobné porce. 😄

Ve skutečnosti je začátek březosti často úplně klidný a krmení se moc nemění. Největší nároky přichází až v poslední třetině březosti, kdy štěňata začnou růst doslova před očima.

A právě tehdy začne být fena hladová tak, že by nejradši sežrala i Vaši večeři.

První polovina březosti:

První 4 týdny většinou není potřeba dělat žádné velké změny.

Pokud je fena v dobré kondici a dostává kvalitní a vyváženou stravu, často jen pokračujeme dál stejně.

Nejdůležitější je:

• kvalitní maso
• dostatek bílkovin
• dobré tuky
• stabilní trávení
• žádné experimenty typu „tohle je zázračný doplněk z TikToku“

Fena opravdu nepotřebuje:

• krmit za dva
• tuny příloh
• obří dávky vápníku
• ani půlku lékárny v misce

Naopak překrmená fena může mít:

• horší kondici
• těžší porod
• větší zátěž na organismus

Porodní bedna není místo, kde chcete řešit obezitu. 😅

Druhá polovina březosti:

Zlom většinou přichází kolem 5. týdne.

Štěňata začnou rychle růst a tělo feny najednou potřebuje mnohem víc energie.

Tehdy už dávku postupně navyšujeme.

Ne skokově stylem: „Tak a ode dneška dostane o kilo masa víc.“

Ale postupně.

Na konci březosti může být běžné, že fena přijímá klidně o 30 až 50 % více energie než normálně.

Zároveň už ale často nezvládne obrovské porce najednou. Štěňata totiž zabírají místo v břiše a žaludek začíná protestovat.

Takže většinou funguje:

• menší porce
• častěji během dne
• dobře stravitelné suroviny

Co bývá v březosti super?

Hodně fen dobře funguje třeba na kombinaci:

• hovězí
• krůta
• jehněčí
• vejce
• ryby
• kvalitní tuk

Skvělé bývají i omega-3 mastné kyseliny.

Naopak v závěru březosti často trochu hlídáme množství kostí. Ne každé feně sedí velké množství kostí těsně před porodem.

A pozor hlavně na jedno téma.
Vápník není soutěž.

Lidé mají pocit:
„Rodí štěňata = musí dostávat hromadu vápníku.“

Nesmyslné přidávání velkých dávek vápníku během březosti může paradoxně zvýšit riziko eklampsie po porodu.

Takže prosím, nepřesypávat misku doplňky jen proto, že Google vyděsil internet. 😄

Každá fena je jiná.

Některé feny skoro nepřiberou až do 6. týdne.

Jiné vypadají po pár týdnech, jako kdyby tajně chodily na noční ledničkový raid.

A oboje může být normální.

Nejdůležitější je sledovat:

• kondici
• energii
• srst
• chuť k jídlu
• trávení
• celkový stav

Ne tabulky z internetu.

Protože březost není kopírka. Každá fena ji prožívá trochu jinak.

Často je mnohem důležitější klid, kvalitní strava a rozumný přístup než snaha „vylepšit“ všechno deseti doplňky navíc. 🙂

Nechejte si sestavit jídelníček pro svou březí fenu.
Ideální je začít s předstihem.
Stačí vyplnit dotazník a jídelníček máte hotový.

Co mají všechny tyto chyby společného?
Nevznikají ze špatného úmyslu. Nikdo z nás své psy nechce úmyslně poškodit.
Přesto se tyto chyby stávají a to poměrně často.
Z denních konzultací s našimi zákazníky i veterináři víme, na které chyby upozornit.
Zajímají Vás? Najdete se alespoň v 3 z nich?



❌ 1. Krmení „jen svalovinou“

Spousta lidí krmí tak, že dává psovi hlavně svalovinu. Protože „maso je přece základ“.

👉 Jenže bez kostí, orgánů a dalších složek není BARF vyvážený.
Dlouhodobě pak chybí vápník, vitamíny i stopové prvky.

-----------

❌ 2. Nedostatek kostí (vápníku)

Strach z kostí je častý. Výsledek?

👉 Pes má málo vápníku → problémy s kostmi, zuby, pohybovým aparátem.
Bez správného poměru tohle prostě neuhlídáte „od oka“.
Pokud máte z kostí strach, nebo je pes nemůže, dokážeme je nahradit.

-----------

❌ 3. Vynechávání vnitřností nebo naopak podávání vnitřností příliš brzy

Játra, ledviny, slezina… spousta lidí je vynechává.

👉 Přitom právě tady jsou klíčové vitamíny (A, D, skupina B).
Bez nich je jídelníček nutričně prázdný, i když vypadá „masově“. Na vnitřnosti ale musíme psa navyknout postupně.

-----------

❌ 4. Špatné poměry surovin

„Nějak to namíchám“ je nejčastější realita.

👉 Jenže BARF není jen o surovinách, ale také o poměrech.
A ty se bez plánu velmi snadno ztratí.

-----------

❌ 5. Krmení „od oka“

Jednou víc, jednou míň. Podle pocitu.

👉 Dlouhodobě to vede k:

• přibírání / hubnutí
• nevyváženému příjmu živin

Pes potřebuje konzistentní systém, ne náhodu.

-----------

❌ 6. Neustálé střídání bez systému

Lidé chtějí pestrost a to je správně.
Ale i pestrost potřebuje systém.

👉 Každý den něco jiného, bez návaznosti =
tělo psa nedostává to, co potřebuje v souvislostech

-----------

❌ 7. Ignorování individuálních potřeb psa

Štěně, senior, aktivní pes, alergik…

👉 Každý potřebuje něco jiného.
Kopírování „obecného BARFu“ často nefunguje.

-----------

❌ 8. Kopírování jídelníčku jiného psa

„Takhle krmí kamarád, tak to bude fungovat i u nás.“

👉 Nemusí.
Každý pes má jiný metabolismus, potřeby i citlivost.

-----------

❌ 9. Přehnané podávání doplňků

Oleje, prášky, vitamíny, bylinky…

👉 V dobré víře lidé často přidávají „všechno možné“.
Ale víc ≠ lépe.

Bez kontroly může dojít k přebytkům a nerovnováze.

-----------

❌ 10. Snaha dělat BARF „perfektně“ bez dostatečných znalostí

Čtení diskuzí, protichůdné rady, stres…

👉 Výsledek:

• nejistota
• chaos
• často návrat ke granulím
  
  
  
  Tak co? Poznali jste se? Dali byste přednost jídelníčku na míru?

  Správně sestavený jídelníček není „něco navíc“, ale základ, který drží celý systém krmení pohromadě a v rovnováze.
  
  Jak takový jídelníček nastavit?
  1) Pokud máte zkušenosti, můžete sami.
  2) Pomohou Vám naši BARF specialisté, kteří mají nejen znalosti, ale i zkušenosti.
  3) Můžeme Vám dát návod a podle něj si jídelníček zvládnete sestavit sami. 
  
  
  

Králík patří mezi nejlépe stravitelná masa v BARFu.



Je jemný, dobře snášený a často se používá ve chvíli, kdy si nejste jistí, čím začít nebo jak uklidnit citlivé trávení. Je vhodný pro eliminační a jiné diety. Zároveň má ale svá specifika. Jimi se musíme při sestavování jídelníčku řídit.

Proč právě králík?

Králík má v BARFu svoje pevné místo. Ne proto, že by byl „nejlepší“, ale protože je bezpečný v určitých situacích:

• je velmi dobře stravitelný
• má jemnou strukturu
• nezatěžuje trávení
• často sedí i psům, kteří reagují na jiné druhy masa.

Proto se s ním často začíná u citlivých psů. Je ale vhodný i pro naprosto zdravého psa bez obtíží.

Odkud králík skutečně pochází (a proč na tom záleží):

Králík má pověst čistého, dietního masa.
A často se bere jako automaticky „lepší volba“.

Velmi záleží na tom, odkud maso pochází.
Rozdíl mezi králíkem z velkochovu a z kontrolovaného zdroje může být výrazný. V kvalitě krmení, podmínkách chovu i celkové zátěži organismu.

To neznamená, že je potřeba se bát.
Ale je dobré vědět, že ne každý králík je automaticky vhodný pro citlivého psa.

U psů, kde řešíme trávení, alergie nebo celkovou kondici, hraje kvalita vstupní suroviny velkou roli.

Proto dává smysl řešit nejen jaké maso, ale i odkud je.

Je dobré mít zdroj, kterému můžete věřit.

Kdy králíka zařadit:

Králík dává největší smysl ve chvíli, kdy potřebujete klid a jistotu.

Typicky:

• při přechodu na BARF
• při citlivém trávení (průjmy, nadýmání)
• u psů, kteří hůř snášejí běžná masa
• při eliminační dietě
• když pes odmítá jídlo.

V těchto situacích funguje jako „bezpečný start“.

Co mít na paměti:

Králík je jemný a dobře stravitelný.

Má nízký obsah tuku.

Králík má velmi libové maso.

To znamená:

• pes může mít hlad
• může mu chybět energie
• může nastat potřeba doplnění tuků.

Není vhodný jako jediný základ.

Je však výborný jako vstupní surovina při eliminační dietě u psa.

BARF stojí na pestrosti.

Pokud je králík jediným masem:

• chybí různé živiny
• krmení je jednostranné.

Kosti z králíka:

Králičí kosti jsou jemné, ale ne každý pes je zvládne. U citlivějších psů mohou dělat problém.

Pokud si nejste jistí, začněte raději s mletou variantou.

Jak králíka krmit správně:

Stačí držet pár základních principů.

• u zdravého psa může králík tvořit cca 20–40 % jídelníčku
• ideálně ho kombinujte s jinými druhy masa
• pokud necílíte na hubnutí psa, doplňte tuk (např. hovězí, kachní, lososový olej)
• začínejte ideálně mletým masem.

Cílem je funkční a dlouhodobě udržitelné krmení.

Nejčastější chyby (u zdravého psa):

• králík jako jediné maso
• žádný nebo minimální tuk
• snaha „krmit dietně“ dlouhodobě.

Králík je pomocník. Ne řešení všeho.

Časté otázky:

Je králík vhodný pro štěně?
Ano, ale musí být správně vyvážený (hlavně energie a minerály).

Může pes jíst králíka každý den?
Krátkodobě ano. Dlouhodobě je lepší kombinovat.

Syrový nebo vařený?
V BARFu vždy syrový.

Co když pes po králíkovi hubne?
Pravděpodobně chybí tuk nebo energie.

Shrnutí:

Králík je:

✔ jemný
✔ dobře stravitelný
✔ ideální při problémech.

Ale zároveň:

❗ není kompletní řešení
❗ potřebuje doplnit tuk a pestrost.

Nechcete to řešit složitě?

Pokud nechcete přemýšlet nad poměry, kombinacemi a doplňováním:

👉 můžete sáhnout po hotových BARF směsích
👉 nebo si nechat sestavit jídelníček na míru

A mít jistotu, že je krmení správně nastavené hned od začátku.

Na našem e-shopu naleznete celou kategorii KRÁLÍK.

Aujeszkyho choroba je virové onemocnění prasat způsobené virem Suid herpesvirus 1. Přirozeným hostitelem je prase domácí a prase divoké. Pro člověka není virus nebezpečný.

Aujeszkyho choroba u psa má smrtelný průběh.

Právě proto se téma pravidelně vrací při diskusích o BARFu, zejména v souvislosti se syrovým vepřovým pro psa.

Je syrové vepřové pro psa bezpečné?

Ano, pokud pochází z kontrolovaného chovu.

Česká republika je oficiálně prostá nákazy u domácích prasat. Virus se však může vyskytovat u divokých prasat (černé zvěře). Rozhodující je tedy původ masa.

Riziko nákazy Aujeszkyho choroby u psa souvisí především s divokým prasetem.

Hrozí:
- při pozření syrového masa z nakaženého divočáka,

- při kontaktu psa s ulovenou černou zvěří,

- při okusování uhynulého kusu v lese.
 

Nehrozí:

- u masa z kontrolovaných domácích chovů,

- u produktů z registrovaných provozů pod veterinárním dohledem.

Rozdíl mezi divokým prasetem a kontrolovaným chovem je zásadní.

Mražení nestačí.

Virus Aujeszkyho choroby přežívá hluboké zmrazení. Odborné zdroje uvádějí, že zahřátí masa na vnitřní teplotu kolem 70 °C po dobu několika minut (cca 10 minut) vede k inaktivaci viru.

U syrového krmení je proto klíčová kontrola původu suroviny.

Příznaky Aujeszkyho choroby u psa:

Inkubační doba je krátká, obvykle 1– 4 dny.

Typické projevy:

- silné svědění (často oblast hlavy a krku),

- výrazný neklid,

- nadměrné slinění,

- neurologické příznaky (křeče, poruchy koordinace).

Průběh je rychlý a končí úhynem během několika desítek hodin od propuknutí příznaků. Neexistuje účinná léčba ani vakcína pro psy.

Co to znamená pro BARF:

Aujeszkyho choroba není argumentem proti syrovému krmení obecně ani proti syrovému vepřovému pro psa. Je argumentem pro znalost původu masa.

Riziko je spojeno především s divokým prasetem a nekontrolovaným původem masa.

Zodpovědné krmení začíná u výběru suroviny.
Proto v BARF.cz důsledně hlídáme původ každé šarže masa a spolupracujeme pouze s registrovanými provozy pod veterinárním dohledem.

Pro zvídavé - věděli jste že: Původcem onemocnění je prasečí herpesvirus 1 (SHV-1), DNA virus z čeledi Herpesviridae. Viriony neboli částice viru jsou obalené. V prostředí je virus relativně odolný. Při pH 6-8 (neutrální) a 25 °C přežívá virus 40 dnů, v mase při teplotách -20 °C až +4 °C přežívá 5 až 7 měsíců. Vůči dezinfekci je virus středně odolný. Bezpečně ho zničí desetiminutové působení roztokem 2% chloraminu či 1% kvarterních amoniových solí. UV záření virus ničí poměrně rychle. Při teplotě 70 °C je inaktivován za 10 minut, při teplotě nižší než -35 °C virus rychle ztrácí infekčnost. Opakované zmrazení a rozmrazení způsobí inaktivaci viru. Při teplotě prostředí -8 °C (v zemi a trusu) je virus schopný způsobit infekci až 40 dnů, v trávě asi 2 dny, přičemž záleží na aktuální teplotě a UV záření. (zdroj zde)

Nalejme si čisté krve 🍷🩸.
Čím vlastně prochází láska? Srdcem, nebo žaludkem? ,😁
Troufám si říct, že u mnoha lidí (mužů speciálně 😁), a úplně stejně i u mnoha psů (feny nevyjímaje 😁), jde žaludek a srdce ruku v ruce. Nebo lépe řečeno… tlapku v tlapce. 🐾

Je krásné lásku prožívat každý den. Ať už na svatého Valentýna, prvního máje, nebo úplně obyčejné úterý. Tyto svátky jsou jen další příležitostí, jak si připomenout pouto lásky, a to nejen mezi lidmi, ale i s našimi čtyřnohými parťáky. 🐾

A jak je to vlastně s těmi srdíčky? S tím krásným, výkonným srdečním ...svalem, ...orgánem?
Jedno z nejčastějších diskuzních témat mezi BARFaři.
Takový malý hamletovský spor: svalovina, či vnitřnost?

Aniž bychom Vás příliš napínali, pointu Vám prozradíme hned na začátku. To abychom do Vás mohli „napumpovat“ spoustou užitečných poznatků.

Jednou pro vždy (tedy než vědecká obec změní názor), srdce ❤️ = SVAL.

Sval, který se nikdy nezastaví. A když ano, je to sakra problém. 
Srdce je jednoznačně srdeční sval (myokard), a nikoli vnitřnost v tradičním smyslu.
Odpověď na naši "hamletovskou" otázku je klíčová pro porozumění toho, jak by mělo být srdce v rámci BARF krmení chápáno.

Srdce je sval s velmi specifickými energetickými a nutričními požadavky. Liší se od ostatních svalů právě tím, že nikdy nepřestane pracovat a vyžaduje konstantní přísun živin a kyslíku. 

Něco málo faktů ☺️.

Anatomická a fyziologická struktura srdce: proč je to sval?
Srdce je primárně tvořeno srdeční svalovou tkání, také nazývanou myokard. Ta je elektrochemicky aktivní. Automaticky se stahuje a uvolňuje. Tím se podstatně liší od všech ostatních svalů v těle.

Rozlišujeme tři základní typy svalstva:
1) hladké svalstvo, které tvoří stěny vnitřních orgánů a cév
2) příčně pruhované svalstvo, které zajišťuje vědomé pohyby kosterního systému
3) srdeční sval, který kombinuje vlastnosti obou předchozích typů.

Srdeční sval vykazuje charakteristické příčné pruhování jako kosterní svaly, ale na rozdíl od nich se stahy provádějí neřízeně a autonomně, bez vědomého ovládání.

Anatomicky je srdce čtyřkomorové. Obsahuje pravou předsíň, pravou komoru, levou předsíň a levou komoru.
Každá z těchto dutin je vystavěna ze svalové tkáně, která vytváří funkční jednotky. Srdce musí fungovat jako jednotná pumpa, kde se všechny čtyři komory stahují v přesně koordinovaném pořadí, aby se dosáhlo maximální účinnosti.

Výživové přínosy srdce pro psy:
Vysoký obsah bílkovin: Srdce je bohaté na bílkoviny, které jsou důležité pro růst svalů a celkové zdraví psa.
Nízký obsah tuku: Většina srdcí má relativně nízký obsah tuku, což je vhodné pro udržení zdravé váhy psa.
Obsahuje Taurin: aminokyselinu důležitou pro srdeční zdraví.
Vitamíny a minerály: Srdce je dobrým zdrojem vitamínu B12, železa a zinku.

Novoroční předsevzetí?
On je ještě někdo dělá? 🙂

Možná je to věk, možná zkušenost, co mě nutí se nad tímto slovním spojením pousmát. Už dávno totiž vím, že rozhodnutí můžu udělat kdykoliv – a začít ho plnit klidně hned. Bez ohledu na datum v kalendáři.

Jak tedy nezklamat sám sebe a neztratit chuť si nějaká předsevzetí vůbec dávat?

Základ je jednoduchý: nebuďte na sebe příliš přísní.

Nemusíte hned z „hobby“ majitele psa skočit do role profi závodníka a sběratele zkoušek. Není nutné z pětiminutových procházek kolem baráku rovnou plánovat padesátikilometrové treky. A z „krmiče“ granulí se opravdu nemusíte přes noc stát „atomovým výživářem“.

Už z množství uvozovek je asi cítit lehká nadsázka 🙂
Stačí si nastavit cíl jen o trochu vyšší, než je Vaše současná realita.
Být konzistentní. Posouvat se po centimetrech. Každý den o malý kousek dál – a hlavně vydržet celý rok.

Nový rok často bereme jako symbolický start. Nemusí to být zrovna magický letopočet. Pro nutkání něco změnit nám často stačí pocit čistého stolu. A když už jiné naše pokusy o změnu selhaly, právě pes je ten nejlepší parťák, který nás dokáže nenápadně motivovat. Bez velkých slov. Jen svou léčivou přítomností. Potřebuje pohyb, rutinu a naši pozornost. A my se díky tomu často zlepšíme taky. Někdy stačí tak „málo“ a naše životy se začnou měnit.

Předsevzetí č. 1: Více kvalitního času se svým psem Nejde o kilometry ani o počet nachozených kroků. Nejen „rychlé vyvenčení“, ale vědomé procházky. Klidně kratší, zato skutečně přítomné. Bez mobilu v ruce. Bez neustálého spěchu. Pes má čas vnímat svět kolem sebe a my si dovolíme na chvíli zpomalit. A často zjistíme, že právě tyhle obyčejné chvíle jsou ty nejcennější. Společné aktivity by měly vycházet z povahy, věku i kondice psa, ne z tabulek a očekávání okolí.

Předsevzetí č. 2: Lepší porozumění psí řeči Naučit se číst psí řeč bývá často složitější než naučit psa povely. Přitom signály stresu, radosti i nejistoty nám dává neustále. Jen je potřeba se na ně naladit. A zároveň si připomenout, že pes není člověk v kožichu. Ano, občas mu dáme kousek svého jídla, někdy ho zahrneme emocemi víc, než by potřeboval. Těžko se tomu ubránit. Důležité je ale dělat to s mírou a hlavně psovi nevnášet do života zmatek. Pes potřebuje jasná pravidla a čitelný svět. My sice vidíme svět barevně a máme ho tak rádi, ale pro psa je srozumitelnější černobílý. Když jsme pro něj čitelní, cítí se jistější a klidnější.

Předsevzetí č. 3: Péče o zdraví a prevence Zdraví psa nezačíná ve chvíli, kdy se objeví problém, ale mnohem dřív. V každodenní péči. Kvalitní strava je jedním ze základních pilířů, na kterých se dlouhodobá kondice staví. Stejně důležitá je ale i psychická pohoda. Klidný, vyrovnaný pes zvládá zátěž lépe než ten, který je neustále ve stresu. A doplňky stravy? Ty mají své místo, pokud dávají smysl a nejsou náhradou pestré a promyšlené stravy, ale jejím rozumným doplněním.

Předsevzetí č. 4: Výchova bez křiku a zbytečného tlaku Výchova psa nemusí být hlasitá, aby byla účinná. Důslednost je pro psa mnohem srozumitelnější než tresty, které často přinášejí jen zmatek a nejistotu. Pozitivní motivace pomáhá budovat vztah založený na důvěře a spolupráci, ne na strachu. A když si někdy nevíme rady, není to selhání. Obrátit se na odborníka může ušetřit čas, nervy a často i zbytečné chyby, které by se jinak jen těžko napravovaly.

Předsevzetí č. 5: Lepší socializace a ohleduplnost Pes se během života pohybuje v různých prostředích. Ve městě, v přírodě, mezi lidmi i jinými psy. Naučit ho, že svět není jen jedna známá trasa, ale pestrá mozaika situací, je základ spokojeného soužití. A malé připomenutí: vodítko není selhání. Velmi často je to nutnost. A někdy dokonce projev ohleduplnosti a zodpovědnosti (ano, i když má pes „stoprocentní přivolání“). Respekt k ostatním psům i lidem by měl být samozřejmostí – a platí to oboustranně.

Předsevzetí č. 6: Péče i o sebe jako pejskaře