Kdo by je měl rád? Kromě „našeho“ domácího klíštěte obecného, na kterého jsme zvyklí a které může mít na svědomí například lymskou boreliózu nebo encefalitidu, se k nám v posledních letech z jihu dostává i jeho příbuzný, piják lužní, který se našim končinám dlouho vyhýbal. Má rád teplejší a vlhčí zeměpisné šířky. K nepříjemným onemocněním tak přináší ještě hrozbu ve formě babesiózy.

Od našeho klíštěte je rozlišíte poměrně snadno. Přikládáme ilustrační foto.



Klíště obecné -



Piják lužní

---------------------------------

Proč se tedy před klíšťaty chránit je poměrně jasné. Některá mohou být neškodná a pouze nám, potažmo našim miláčkům, budou pít krev. Ta infikovaná kteroukoliv ze jmenovaných i dalších nemocí dokáží život velmi znepříjemnit. Jsou vlastně životu nebezpečná, byť svou velikostí tak nevypadají.

Ochrana před nimi je velmi různorodá. Lidé se mohou částečně chránit oblečením. Vzhledem k měsícům, ve kterých se klíšťata vyskytují, nepřichází oblečky u psů v úvahu.

Ochrana z vnějšku však možná je, a to ve formě repelentů. Ty působí krátkodobě a je nutné je používat před každou vycházkou. Mají výhodu v tom, že se nedostávají do krevního oběhu a ideálně jsou složením nezávadné, i když je pes olízne.

Séra jsou založená také na přírodních látkách a každé má jiný návod k použití. Séra už pronikají do pokožky a je tak důležité, aby byla dobře pejsky snášena.

Další možnou ochranou jsou byliny a pivovarské kvasnice, které jsou užívány vnitřně a rovněž dlouhodobě.

Pokud o přírodní cestu nemáme zájem a nebo jsme tyto varianty vyčerpali, nezbývá než sáhnout po chemii a veterinárních přípravcích. I zde jsou různé varianty – přes spoty a tablety je možné i očkování.

Z naší zkušenosti doporučujeme vyzkoušet produkty přírodní cesty.
Až v momentě, kdy víme, že nejsme schopni pravidelné aplikace, nebo náš pejsek klíšťatům prostě voní a nosí si jich domů extrémní množství, saháme po silnější veterinární variantě. Hlavní cíl je prostě co nejvíce zamezit možnosti infikace a chránit zdraví našich 4nohých parťáků.