🦴 KOSTI POD LUPOU 🦴 #2

Kdy může pes kosti a kdy mu mohou ublížit?

V prvním díle našeho seriálu jsme si vysvětlili, že není kost jako kost. Kuřecí skelet, krůtí krk a hovězí stehenní kost mají společné to, že jsou to kosti. Tím ale jejich podobnost z pohledu psího jídelníčku v podstatě končí.

Dnes se podíváme na druhou stranu mince.

Může každý pes, který má zdravé zuby a dobré trávení, bezpečně jíst kosti? A co štěňata, senioři nebo psi, kteří svou večeři spolknou dřív, než ji stihnete položit na zem? 😁

Pojďme si v tom udělat jasno.

Není důležité jen CO pes jí, ale také JAK to jí

Představte si dva psy.

První si vezme kuřecí krk, položí ho mezi přední tlapky a postupně ho rozkouše.

Druhý dostane úplně stejný krk, dvakrát otevře tlamu a je po večeři.

Oba snědli stejnou surovinu. Znamená to ale, že podstoupili stejné riziko?

Rozhodně ne.

Způsob, jakým pes potravu přijímá, je při podávání celých kostí zásadní.

Pes, který hltá a polyká velké kusy, je vystaven jinému riziku než pes, který potravu důkladně rozkouše. Kost může uvíznout v jícnu, způsobit poranění nebo se stát překážkou v trávicím traktu.

Ani důkladné rozkousání však není zárukou, že ke komplikaci nedojde.

Proto bychom měli při rozhodování o podávání kostí sledovat nejen jejich druh a velikost, ale především chování konkrétního psa.

Štěňata a kosti: Mohou je dostávat už odmala?

Štěně není malý dospělý pes. Jeho organismus intenzivně roste a nároky na výživu se mění podle věku, velikosti i předpokládané hmotnosti v dospělosti.

Vápník a fosfor jsou pro vývoj kostry nezbytné. Jejich nedostatek ale může být stejně problematický jako jejich nadbytek.

Zejména u štěňat velkých a obřích plemen může dlouhodobě nesprávný příjem vápníku přispívat k poruchám vývoje kostry.

Znamená to, že štěňata nesmějí jíst kosti?

Neznamená. Neexistuje univerzální věková hranice, od které by se všechny kosti staly bezpečnými.

Rozhodující je správně sestavený jídelníček, vývoj chrupu, schopnost potravu zpracovat a mechanická rizika konkrétní kosti.

U rostoucích psů je proto rozumné upřednostnit přesně sestavenou krmnou dávku s kontrolovaným obsahem minerálů. Pokud obsahuje kostní materiál, může být jeho jemně mletá forma praktičtější než celé kosti, protože omezuje riziko spolknutí velkého kusu.

Ani mletí však automaticky nezaručuje správné množství vápníku. To musí odpovídat celkovému složení jídelníčku.

Starý pes a kosti: Rozhoduje věk?

Máte doma psího seniora, který celý život bez problémů jedl kosti?

Samotný věk ještě neznamená, že mu je musíte okamžitě vyřadit z jídelníčku.

S přibývajícími roky se ale může měnit stav chrupu, síla skusu, schopnost žvýkat i celkový zdravotní stav.

Pes s bolestivými zuby nebo pokročilým onemocněním dásní nemusí být schopen kost bezpečně rozkousat, přestože to dříve zvládal bez potíží.

U seniorů je proto vhodné pravidelně přehodnocovat, zda je podávání celých kostí stále rozumné.

To, co pes bez problémů zvládal v pěti letech, nemusí být vhodné v patnácti.

A není žádná ostuda mu jídelníček přizpůsobit.

Kdy bychom celé kosti podávat neměli?

Existují situace, kdy riziko výrazně převyšuje případný přínos.

Celé kosti nejsou vhodnou volbou zejména u psů s poruchami polykání, zúžením jícnu nebo významným poškozením chrupu.

Velkou opatrnost vyžadují také psi, kteří již prodělali uvíznutí kosti, střevní neprůchodnost nebo některé operace trávicího traktu.

U psů s chronickými zažívacími potížemi, poruchami pohyblivosti trávicího traktu nebo onemocněními vyžadujícími speciální dietu je potřeba postup konzultovat s veterinárním lékařem.

A pak je tu skupina psů, kteří jsou jinak naprosto zdraví, ale mají jednu nepříjemnou vlastnost.

Hltají.

Pokud pes pravidelně polyká velké kusy potravy bez rozkousání, celé kosti pro něj nemusí být vhodné, bez ohledu na jeho věk nebo kondici.

Kuřecí krky: Mohou se v žaludku naskládat na sebe?

Tady se dostáváme k jednomu z nejdiskutovanějších témat mezi BARFaři.

Možná jste také slyšeli tvrzení, že kuřecí krky se mohou v trávicím traktu psa „naštosovat“ – tedy naskládat jeden na druhý a vytvořit překážku.

Zní to docela děsivě. Ale co o tom skutečně víme?

Kuřecí krk tvoří řada drobných obratlů spojených měkkými tkáněmi. Pokud jej pes spolkne celý nebo ve velkých kusech, může představovat mechanické riziko.

Veterinární literatura potvrzuje, že kuřecí kosti mohou uvíznout v jícnu a že kostní materiál může způsobit komplikace v trávicím traktu.

Pro specifické tvrzení, že se celé kuřecí krky běžně skládají jeden na druhý a tím vytvářejí neprůchodnost, však nemáme přesvědčivý přímý vědecký důkaz.

To ale neznamená, že je jejich podávání automaticky bezpečné.

Je potřeba rozlišovat mezi skutečně doloženým uvíznutím kosti, nahromaděním kostního materiálu v žaludku a představou pravidelného „štosování“ celých krků.

První dvě situace jsou ve veterinární medicíně popsané. Třetí zatím nemůžeme prezentovat jako prokázaný typický mechanismus komplikací.

A pro majitele psa z toho plyne jednoduché doporučení: pokud pes krky hltá a polyká celé, není rozumné spoléhat na to, že si s nimi jeho trávení vždy poradí.

Co se stane s kostí v žaludku?

Psí žaludek produkuje kyselinu chlorovodíkovou a trávicí enzymy. Kyselé prostředí se podílí také na postupném narušování kostního materiálu.

Znamená to, že se každá spolknutá kost bezpečně rozpustí?

Bohužel ne.

Zajímavé výsledky přinesla veterinární studie publikovaná v roce 2022, která hodnotila 129 psů s kostními cizími tělesy v jícnu nebo žaludku.

U 84 psů byly kosti nalezeny v žaludku. V 62 případech veterináři rozhodli, že kost ponechají na místě a budou sledovat její další osud.

U těchto pacientů nebyly v dostupných následných záznamech hlášeny komplikace způsobené ponechanými žaludečními kostmi.

To je zajímavé zjištění. Ukazuje, že některé kosti mohou v žaludku podléhat trávení bez nutnosti jejich odstranění.

Není to ale důkaz, že každá kost bude bezpečně strávena.

Výběr pacientů, velikost a poloha kosti, klinické příznaky i rozhodnutí veterináře hrály zásadní roli.

Pokud tedy pes spolkne problematickou kost, není správným řešením automaticky čekat, až ji žaludek rozpustí.

Překostění: Když je dobrého příliš

Kosti jsou zdrojem vápníku a fosforu. To už víme z prvního dílu.

Jenže více vápníku automaticky neznamená lepší výživu.

Při nadměrném podávání kostního materiálu se může objevit velmi suchá, tvrdá a světlá stolice. Pes se může obtížně vyprazdňovat a v závažnějších případech může dojít k zácpě nebo nahromadění tvrdého střevního obsahu.

BARFaři tomuto stavu často říkají „překostění“.

Pozor ale na jednu důležitou věc: barva stolice sama o sobě nestačí k určení množství vápníku v jídelníčku ani k diagnostice překostění.

Pokud pes opakovaně tlačí, nemůže se vyprázdnit, má bolesti nebo zvrací, nejde o situaci, kterou bychom měli řešit pouze úpravou další porce masa.

Je potřeba veterinární vyšetření.

Jak poznat, že kost způsobila problém?

Některé komplikace se projeví okamžitě, jiné až po několika hodinách nebo dnech.

Varovnými příznaky mohou být:

• opakované dávení, nadměrné slinění nebo obtížné polykání,

• vracení nestrávené potravy bez typického zvracení,

• opakované zvracení, bolest břicha nebo výrazná apatie,

• namáhavé vyprazdňování, bolestivá zácpa nebo krev ve stolici,

• kašel, dušení nebo obtížné dýchání po spolknutí kosti.

Při podezření na uvíznutí kosti v jícnu, střevní neprůchodnost nebo poranění trávicího traktu je nutné neprodleně vyhledat veterináře. Při dušení jde o bezprostřední ohrožení života.

Nepokoušejte se problém řešit vyvoláním zvracení ani protlačováním kosti další potravou.

Takový postup může situaci ještě zhoršit.

A co když pes kosti jíst nemůže?

Pak je prostě jíst nemusí. 😊

A vracíme se k důležité myšlence z prvního dílu:

Výživová potřeba není totéž co potřeba kostí.

Pes potřebuje správně sestavený jídelníček, který pokrývá jeho potřebu vápníku, fosforu a dalších živin.

Pokud celé kosti nejsou vhodné, můžeme využít například nutričně kontrolované krmivo s jemně mletým kostním materiálem nebo vhodně dávkované minerální doplňky.

Důležité je, aby jejich množství odpovídalo konkrétnímu psovi a celkovému složení krmné dávky.

Není potřeba riskovat jen proto, abychom mohli říct, že náš pes jí BARF „tak, jak se má“.

Takže kdy jsou kosti vhodné?

Když to shrneme, podávání celých kostí je vždy otázkou individuálního posouzení.

Zdravý dospělý pes s dobrým chrupem, který potravu důkladně rozkouše, může být vhodnějším kandidátem než pes, který hltá nebo má zdravotní omezení.

Ani u zdravého psa však neexistuje nulové riziko.

Kosti nejsou zkouškou toho, jestli jste správný BARFař. Jsou pouze jedním z nástrojů, jak sestavit jídelníček.

A dobrý nástroj je ten, který používáme tam, kde dává smysl.

Ne tam, kde může napáchat více škody než užitku.

Příště v seriálu KOSTI POD LUPOU

V dalším díle se podíváme na otázku, kolem které panuje snad ještě více rozporuplných názorů.

Syrové, vařené, pečené, mleté nebo úplně rozvařené kosti. Co se s nimi při zpracování skutečně děje?

Vysvětlíme si, proč není běžně vařená kost totéž co technologicky zpracovaný kostní materiál v konzervě, jakou roli hraje mletí a zda se tepelnou úpravou mění také výživová hodnota kostí.

Protože ani tady neplatí, že všechno je jen černé, nebo bílé. 🦴

A pokud si nejste jistí, zda jsou kosti pro Vašeho psa vhodné, rádi Vám v BARF.cz pomůžeme s výběrem krmné dávky, která bude odpovídat jeho potřebám.